Hlavní obsah

RECENZE: Vraždy zdánlivě chladné lady

Novinky, Stanislav Dvořák

Plakát filmu Williama Oldroyda Lady Macbeth s dívkou v historickém kostýmu z 19. století by mohl způsobit zásadně mylný dojem, že jde o novou Pýchu a předsudek. Název už je přesnější, se Shakespearovým dramatem Macbeth film volně souvisí. Už tím, že se tu vraždí ve velkém.

Foto: iFeatures

Vypadá jako dítě, ale nestavte se jí do cesty.

Článek

Dosud méně známý Oldroyd natočil minimalistické, mrazivé morálně nejednoznačné drama o sexu, vraždách a černém svědomí. Zasadil ho do kulis anglického venkova 19. století, což není tak důležité, obecně platný příběh by se mohl odehrávat kdekoliv. Předloha k filmu byla původně ruská (Lady Macbeth Mcenského újezdu), ale Oldroyd z pochopitelných důvodů potřeboval točit v angličtině.

Příběh mladé dámy začíná konvenčně. Je donucena vzít si staršího bohatého muže, který ji vůbec nezajímá. Ani on ale nejeví o manželku velký zájem a pořád někam odjíždí. Navenek znuděná, ale skrytě emotivní lady chodí po domě a pozoruje špinavého čeledína ve stájích. Jak se dalo čekat, vznikne mezi nimi tajný vztah, to však není pointou Lady Macbeth.

Když je tchán odhalí, čeká, že se bude stydět, místo toho se ale ukáže její skutečná povaha. Lady je napůl oběť a napůl psychopatka. Kdo se postaví do cesty její vášni, má se čeho bát.

Úsporný, chladný styl

Pro začátek volí nenásilnou „metodu Maryša“ a starý tchán po večeři záhadně umírá. Její odvaha postupně narůstá. Když přijíždí manžel a chce nevěrnou ženu zbít, už si nebere servítky. Zmanipuluje čeledína, který se ještě bojí otevřeného konfliktu, a chladně osnuje stále brutálnější plány.

Oldroydovi se osvědčil chladný režijní přístup. Nedojímá hudbou ani vznešenými řečmi a ukazuje věrohodně, co se stane, když relativně normální člověk pustí ven svou temnou stránku.

Sledujeme úsečné dialogy, chladné tváře, chladné vraždění. Zatímco cílevědomá lady nemá soucit s lidmi ani se zvířaty, její milenec, který měl ze začátku navrch, se jí sám začíná bát. A to je teprve první polovina dramatu s perfektně vybudovaným napětím a přesnou stopáží.

Režisér se soustředí jen na málo postav, což příběhu svědčí. Úsporné herectví Florence Pughové, Cosmo Jarvise nebo Paula Hiltona do celkového konceptu dobře zapadá a také prostředí je strohé a studené. Starý anglický dům a les za ním tvoří celé „hřiště”, které mají postavy k dispozici v tomto neefektním, na kost osekaném filmu.

Celkové hodnocení: 80%

Reklama

Výběr článků

Načítám