Článek
Saliya Kahawatte skutečně existuje a má v Německu vlastní firmu. Přiznejme, že i kdyby divák nebyl xenofob, scénáři je těžké uvěřit, pokud nezná reálný osud jeho předobrazu. Zní tak nějak pohádkově. Syn chudého imigranta začne na střední škole ztrácet zrak, a když už poškození zraku dosáhne 90 %, nikdo nevěří, že by mohl zvládnout i pouhou školní docházku. Chlapec, kterého vlastní otec nenávidí, protože se nedokáže vyrovnat s tím, že není zdravý, se neuvěřitelně zatne a dotáhne to k maturitě, přestože chodí do normální třídy a nemá žádné úlevy.
To vše ale neznamená nic proti tomu, co teprve přijde. Po maturitě odmítne strávit život na sociálních dávkách a rozhodne se, že získá náročnou práci v luxusním hotelu, aniž by přiznal, že je skoro slepý.
Naráží na tisíce malých problémů dnes a denně, ale s malou pomocí jednoho kolegy většinu postupně překoná. Učí se nazpaměť chodby hotelu, počty schodů, prostírání, tvary předmětů. Přesto dělá chyby, protože při leštění skleniček nebo práci s elektronickou pokladnou musíte vidět perfektně. Dochází i na šikanu ze strany jednoho z šéfů, který mladíka kvůli jeho problémům a výstřednostem považuje buď za provokatéra, nebo naprostého blba.
V luxusním hotelu záleží na každém detailu.
Hlavní hrdina se v hotelu seznámí s blonďatou Laurou, kterou považuje za svou osudovou lásku, jenže se i jí bojí přiznat svůj závažný problém, a tím se nevyhnutelně žene do velkého průšvihu.
Film bohužel zabředá do hollywoodských manýr, ať už jsou to nabubřelé závěrečné řeči plné patosu, jenž šustí papírem, nebo využití nejstaršího amerického rom-com mustru. Podle něj se chlapec musí na začátku zamilovat, v polovině filmu se musí rozejít kvůli něčemu, co zatajil nebo neudělal, pak ona chvíli trucuje a v poslední scéně přibíhá, protože si uvědomila, že se vlastně celou doba strašně milují.
Hollywoodizace sice životní příběh odvážného frajera, který se odmítá vzdát, nezničila úplně, ale ani mu moc nepomohla. Na přemýšlivého diváka vychrstne příliš mnoho cukrkandlu.
Hlavní postava působí neuvěřitelně kladně a je na místě se ptát, jak může být tak hodná a jak to, že všechno vydrží. Má ten člověk vůbec nějakou chybu? Působí jako malý snědý německý dalajlama. Jedno z možných vysvětlení spočívá v tom, že skutečný Saliya je praktikující buddhista a zřejmě hodně medituje. Jenže ve filmu to z neznámého důvodu není vidět. Asi jde o jeden z případů, kdy je skutečný životní příběh silnější než jeho líbivé filmové zpracování.