Článek
Vždyť tento multirenesanční umělec, spoluzakladatel skupiny Tvrdohlaví, zvládá levou zadní řezbářství, grafiku, ilustraci, sochařství, malířství a je také originálním hercem, zpěvákem i performerem. Jeho minulá výstava v pražském Rudolfinu (2004) se navíc stala nejúspěšnější expozicí roku.
Když návštěvník vstoupí do hlavního sálu jízdárny, možná mu na mysl vytane replika z komedie Jáchyme, hoď do stroje. Konferenciér uvádí vernisáž japonského miniaturisty Uko Ješity slovy, že mistr vpustil do světového umění nový svěží vítr. V našem případě se však jedná o nové svěží světlo. Architektonická koncepce prostoru připomíná chrám, do jehož hlavní lodi proudí denní světlo. Je sice nestálé, vytváří šerosvitná zákoutí, stíny či slepé zorné úhly, ovšem díky tomu celou expozici dynamizuje a vytváří z ní doslova živý organismus.
Prostoru vévodí tři symboly. Obří skulptura jednorožce na vysokém piedestalu jako symbol čistoty, ale i moudrosti, síly či věčnosti, levitující lidská figura s vlajícím závojem v rukou coby vyjádření touhy posunout vlastní možnosti, a v intervalech se nafukující obří lidská lebka. Smrt totiž k životu patří.
Po stranách jsou vystavěny jakési kaple, jejich názvy Musaion, Gallery či Pavillon svádějí k tiché kontemplaci. V každé navíc čeká kolekce věcí sestavená do podivuhodných ornamentů a tajných kódů. Člověk mezi nimi postojí, podumá a odchází s hlavou plnou nových myšlenek.
Futuristická kytara
Je obdivuhodné, jak vystavené věci atakují kolemjdoucí svou vyzývavou netypičností. Pár černých bot na vysokém podpatku, ze kterých zlověstně čouhají dva husí krky, je opatřen bodci, které připomínají otrávené šípy domorodců z džungle. Dílo nese název Jehly a evokuje pocit elegantního nebezpečí. Podobný dojem přináší futuristicky zakřivená kytara, která má krk ve tvaru spermie.
Skála diváky pomyslně bere za ruku a ukazuje jim svůj duchovní ráj. Kdo chce být překvapen, dostane se mu překvapení plnými hrstmi. A kdo touží dosáhnout úžasu, má ho mít.