Přesto z nich čiší originální nadčasovost a experimentální vizionářství. Nelze je totiž zařadit ani ke klasické fotografii, ani ke grafice nebo malířství.

Jedna černobílá abstraktní fotografie z roku 1987 nese název Je strašně důležité hledat tu jinou řeč…, jenž by mohl suplovat všeříkající motto expozice i celé tvorby. Obvyklé výtvarné formy pro ni totiž představují příliš těsné hranice, a proto je využívá pouze jako fundamentální východisko. Poté se od něj odpoutá, aby posunula vlastní vizuální řeč dál.

Margita Titlová Ylovsky

Margita Titlová Ylovsky

FOTO: Jan Šída, Právo

Proto pracuje s netradičními technikami, například s Kirliánovou fotografií, která zaznamenává bioenergetické vyzařování a zvěčňuje aury živých organismů. Kresby vytvořené touto technologií na barytový papír přenášejí na plochu duchovní rozpoložení autorky. Kontrast bílého podkladu a temných linií připomínají spirituální jeskynní malby kromaňonských lovců. Právě ona syrová primitivnost vyjádření nese v sobě výraznou působivost. Výtvarně odkazuje také na práce pointilistů, impresionistů i abstraktních expresionistů.

Cyklus černobílých fotografií pracuje s latentním dialogem figury a stínu, který vzniká jako její alter ego na bílé stěně. Obrazy řazené vedle sebe a nad sebe vytvářejí surrealistický komiks, který vypráví příběh tiché koexistence materiálního a imateriálního.

Margita Titlová Ylovsky vystavuje díla v pražské Galerii U Betlémské kaple.

Margita Titlová Ylovsky vystavuje díla v pražské Galerii U Betlémské kaple.

FOTO: Jan Šída, Právo

Vizuálně nejvděčnější na výstavě je zarámovaný obraz Brigitte Bardotové pojatý jako popartová asambláž. Diva šedesátých let má podobu krásné bohyně, ovšem uprostřed obrazu visí archaický trojrozměrný budík. Jeho symbolickou funkci si můžeme domýšlet, ale zřejmě se jedná o vyjádření boje pomíjivé lidské krásy a nemilosrdného času. Tento duel je člověk odsouzen navždy prohrávat.

Hledání jiné řeči, kterým se tvůrkyně zaklíná, předpokládá vklad vlastní kreativity. A i když riskuje nepochopení, nebojí se sama za sebe překračovat běžně přijímané hranice normality.