Čekali jste tak ohromný úspěch?

Ne, nečekali. Člověk se má vždycky držet při zemi. Ale vyšlo to skvěle.

Je to výborné mimo jiné pro distribuční premiéru filmu, která bude tento týden, tolik cen nejspíš přiláká hodně diváků. Plánovali jste ji s těmito nadějemi?

Pravda je mnohem jednodušší. Považoval jsem za svou povinnost, aby distribuční premiéra byla v den výročí Masarykovy smrti, a to je 9. března. To bylo dané. A udílení Českých lvů do toho jen příjemně zapadlo.

Mluví se o tom, že jste velmi šikovně využil statut akademie, v němž stojí, že aby film patřil do hodnoceného roku, stačí, když se hraje v kině po dobu sedmi dní. Masaryka jste tedy pustil loni v prosinci týden v pražském kině Lucerna, ale ostatní ho mohou vidět až nyní.

Ano, pravidla jsou taková a využít je může každý. Chceme dostat film co nejvíc k divákům, je to naše povinnost vůči nim i investorům, a pokud se podařilo, aby šel do kin již ověnčený dvanácti Českými lvy, věřím, že to bude pro diváky jedno z dobrých doporučení.

Co ale řeknete na názor, že se hodnotil film, který vlastně nikdo neviděl?

Není ojedinělý, ale je pomýlený. Náš film jednak vidělo minimálně skoro tři a půl tisíce diváků v Lucerně, ve které byla všechna představení do posledního místa vyprodaná už týden předtím, než se začal hrát. To jsou jednoduché počty – 473 sedadel krát sedm dní. Obávám se, že na některé filmy nepřijde tolik lidí ani za celou dobu jejich kinodistribuce.

A druhá věc je, že ti, kteří ho pro hlasování vidět mají, tedy členové akademie, ho, doufám, viděli. Možností měli dokonce několik. Nejen v Lucerně s diváky, ale také na speciálních projekcích pro hlasování o Českých lvech a také on-line, protože všechny filmy jsou všem akademikům takto zpřístupněny.