Jak obtížné bylo dát kapelu dohromady v roce 2015?

Mimořádně těžké, protože jsme se zbylými dvěma původními členy tak dlouho nekomunikovali. S kapelou jsme profesionálně pokračovali jen Mick a já. Bubeník Howard Bates pracuje v hotelu své ženy a Muffet občas hraje s místními hudebníky ve Wythenshawe. To, že se dáme dohromady, byl jeden ze zážitků, který jsme chtěli Mick a já poskytnout fanouškům.

Kde jste našli inspiraci pro nové písně?

Mick a já jsme se na pár dnů zamkli, takže nás nic nerušilo, a byli jsme se schopni na sto procent soustředit na hudební a textovou koncepci alba. Je to vždycky výzva, ale známe se tak dlouho, že je to, jako když se dvě mysli spojí do jedné. Inspirace pak přišla přirozeně.

Jak došlo k tomu, že jste začali hrát punk v době, kdy tento termín ani neexistoval?

Ale my nejsme punková kapela, ačkoli co se týká systému, jsme proti establishmentu.

A proč jste podepsali kontrakt s velkou firmou Decca?

Pro peníze.

Co vás inspirovalo při vytváření nového hudebního stylu?

David Bowie, jeho kytarista Mick Ronson, Roxy Music a T-Rex smíchaní dohromady nám umožnili vytvořit vlastní styl hudby.

Jaká byla atmosféra na prvních punkových koncertech v roce 1976?

Všechno bylo originální, neboť tu nebyl napsaný žádný manuál pro to, co jsme dělali nebo vytvářeli. Každý den přicházela nová zkušenost a hudební scéna se rychle měnila.

Vnímali jste nějaké rozdíly mezi londýnskou a manchesterskou scénou, o níž vždy mluvili manchesterští Buzzcocks?

Ano, vždycky tu byla rivalita mezi severem a jihem Anglie.

Myslíte si, že punk přežil?

My jsme pořád naživu a hrajeme.