„Podařilo se nám získat kolekci 55 litografií Boba Dylana. Jsou to práce, které vznikaly na základě jeho skic, jež si vytvářel během svých cest,“ řekl Kočík.

Pětasedmdesátiletý americký muzikant patří k lidem, kteří celosvětově nejvíce ovlivnili populární hudbu. Velká část jeho nejproslulejší tvorby pochází z bouřlivých 60. let. Dylanovy texty se vzpíraly všem konvencím dobové populární hudby a měly velký dopad na rodící se kontrakulturu. Lze v nich najít různé politické, sociální, filozofické a literární vlivy. Také za to dostal loni Nobelovu cenu, což se stalo nejradikálnějším rozhodnutím Švédské akademie od roku 1901. Dylan se stal prvním muzikantem, který tuto cenu získal.

Tím, že se Švédská akademie, která ocenění uděluje, rozhodla cenu dát populárnímu hudebnímu interpretovi, dost možná změnila význam literatury, uvedl po oznámení ceny New York Times. Ocenění mohlo rozpoutat debatu ohledně toho, jestli mají hudební texty stejnou uměleckou hodnotu jako poezie nebo romány; nakonec příliš velké debaty nenastaly a v médiích se řešilo to, jak Dylan otálel s přijetím ceny.

Fascinuje ho krajina

Vliv Dylanových písní byl obrovský a z některých jeho raných písní, jako Blowin' in the Wind nebo The Times They Are a-Changin', si americké hnutí za občanská práva a protiválečné hnutí udělalo skoro hymny. Šestiminutovým singlem Like a Rolling Stone, kterým se v roce 1965 rozešel se svými kořeny ve folkové hudbě, proměnil Bob Dylan radikálně definici populární hudby. Za zapojení elektrických hudebních nástrojů sklidil odsudek a kritiku milovníků folku.

Dylan často své texty kořenil literaturou. Sám také publikoval básně a beletrii, mezi ně patří sbírka básní z roku 1970 nazvaná Tarantule a Kroniky, memoáry vydané v roce 2004. Věnuje se ale také malování a kreslení, námětem jeho děl je často tradiční americká krajina. Největší výstavu svých obrazů uvedl loni v Londýně. „Společné téma těchto děl je americká krajina - tak, jak ji vidíme, když jí projíždíme, když před námi leží taková, jaká je. Vyhýbám se mainstreamu a cestuji zadními uličkami, žiji nespoutaným životem. Věřím, že klíč k budoucnosti je právě v pozůstatcích minulosti,“ napsal tehdy Dylan.