Jak výrazně se na rekordu podílí současné české umění?

Pokud budeme za současné považovat veškeré umění od šedesátých let, lze říci, že jeho význam roste, a právě u autorů, kteří na výtvarnou scénu vstoupili v šedesátých a sedmdesátých letech, jsme zaznamenali řadu cenových rekordů. Nových aukčních maxim loni dosáhli Mikuláš Medek, Zdeněk Sýkora, Adriena Šimotová, Karel Nepraš, Jiří Kolář, Jiří Anderle nebo Zbyšek Sion. Částky za jejich díla často přesáhly hranici miliónu korun.

Když ale za současné umění budeme považovat tvorbu autorů narozených až po roce 1950, podíl bude poměrně zanedbatelný, odhaduju jej na jedno až dvě procenta. To ale není nic divného, protože toto umění se prodává spíše prostřednictvím galerií nebo přímo z ateliérů. Galeristé i umělci dokonce občas říkají, že aukce jim pouze kazí ceny.

Kdo je kupcem současného českého umění?

Jde spíš o mladší sběratele. Kvalitní současné umění je možné pořídit již za několik desítek tisíc korun. Pár obrazů do bytu si může pořídit v podstatě každý, budovat sbírku většího rozsahu vyžaduje již větší příjmy a systematičtější přístup.

Na druhou stranu, nejvýznamnější sbírku umění devadesátých let vybudoval Richard Adam ze zaměstnaneckého platu pracovníka pojišťovny. V případě současného umění není překážkou nákupu cena, ale zájem a ochota lidí za umění utrácet, potažmo do něj investovat.

V rámci Ročenky Art+ sestavujete i index nejúspěšnějších autorů. Kdo se umístil na prvních místech a jak ho vypočítáváte?

Náš J+T Banka Art Index nabízí nezaujatý a objektivizovaný pohled na výtvarnou scénu. Nehodnotíme kvalitu autorů nebo jejich ceny na trhu, ale to, jak jsou na výtvarné scéně viditelní, jak často a kde vystavují. Žebříčku od jeho vzniku před čtyřmi lety dominuje Jiří Kovanda, pomalu jej ale začíná dotahovat Eva Koťátková. Na třetím místě se umístila Kateřina Šedá, na čtvrtém Zbyněk Baladrán, na pátém Krištof Kintera. V první desítce jsou zastoupeni autoři s konceptuálním přístupem, v celé první stovce však převládají malíři.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

V Benátkách je palác Ca’ Pesaro – Muzeum moderního umění. Navštěvuje ho málo lidí. Nákupčí se zřejmě nestrefili do toho nejlepšího, co bylo na trhu k mání. Nestane se něco podobného za padesát let i s tvorbou, která je dnes pokládána za hodnou investice?

Kdyby muzeum v Ca’ Pesaro bylo jinde než v Benátkách, kam lidé přece jen jezdí za něčím jiným než za modernou, rozhodně by do něho chodilo víc lidí. A kdybychom to vzali čistě investičně, tipl bych si, že jen prodej Klimtovy Judity a Kandinského abstrakce z dvacátých let, které muzeum vlastní, by dokázaly pokrýt vynaložené prostředky.

Pokud člověk investuje do současného umění, je třeba počítat s tím, že většina autorů zapadne. Těch pár, kteří neupadnou v zapomnění, ale nabídne investorovi výrazné zhodnocení vložených peněz. Jde jen o to, umět poznat, kdo je kdo, a v jednom případě včas prodat, ve druhém naopak neprodat zbytečně brzy.

Vždy bych ale trval na tom, že současné umění je lepší sbírat než do něj investovat. Pokud kupujete umění proto, že vás oslovuje, že s ním chcete být v každodenním kontaktu, nemusí vás trápit, že v budoucnu třeba nedojde tak výrazného zhodnocení.

Tvrdí se, že české umění na zahraničních aukcích kupují především Češi, aby obrazy znovu výhodně prodali v Praze. Existují příklady, kdy si díla klasické české moderny koupila významná zahraniční instituce?

Ceny, kterých na světových aukcích loni dosáhli Šíma, Toyen, Kupka či Sýkora, jsou tak vysoké, že při jejich opětovném prodeji by obchodník příliš nevydělal. Zajímavá zpráva přišla z Velké Británie.

Skotská národní galerie moderního umění koupila obraz Toyen Poselství lesa. Cena byla šest set tisíc dolarů, což je částka, kterou by čeští sběratelé byli patrně ochotni přebít. Na druhou stranu můžeme mít radost, že se Toyen takto poprvé dostala do veřejné sbírky v Británii.

Před lety Tate Modern v Londýně zvažovala nákup malířčina obrazu Spící. Požadovanou cenu však vyhodnotila jako příliš vysokou. Obraz se následně na aukci v Praze prodal za 23,3 miliónu korun, což je dodnes platný aukční rekord za dílo Toyen.

Jaká je prognóza zájmu sběratelů a investorů o současné výtvarné umění u nás?

Věřím, že zájem o poválečné a současné umění poroste, ostatně sběratelství nyní zažívá určitou renesanci. Vím minimálně o čtyřech projektech soukromých muzeí v Praze, Brně i Olomouci, které jsou v různém stadiu příprav.