Po hádkách o rasismu a masivním náboru menšin do oscarové akademie je logické, že letos vyhrál film vyhraněně menšinový, černošský. Moonlight má ve světě fantastické recenze, ale současně jde o film už tématem evidentně naprogramovaný pro sbírání cen. Jeho hrdina má potřebné příznaky: černý - homosexuál - chudý - utrpení.

Na druhé straně stojí film La La Land, který má také své kvality, ovšem jde o typickou komerční hollywoodskou podívanou s hrdiny, kteří představují pravý opak Moonlightu: bílí - velmi pohlední - vesele tancující.

Barry Jenkins (vlevo) a Tarell Alvin McCraney přijímají Oscara za scénář Moonlight.

Barry Jenkins (vlevo) a Tarell Alvin McCraney přijímají Oscara za scénář Moonlight.

FOTO: Chris Pizzello, ČTK/AP

V Hollywoodu tak letos částečně prohrála komerce, což není běžné (i když šest dalších Oscarů pro La La Land nelze brát jako úplnou prohru). Někoho to třeba potěší, i když v pozadí může zůstat pachuť a bude se reptat: Proč muselo v nejvýznamnější kategorii nejvýznamnější filmové ceny vyhrát zrovna „Utrpení mladého černého homosexuála“, a navíc současně zvítězili ještě dva menšinoví herci - v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli Viola Davisová za roli ve filmu Fences (Ploty) a mezi muži ve vedlejších rolích Mahershala Ali z Moonlightu.

Oscary jdou z extrému do extrému - nejdřív menšinám nic, potom zase hodně. Jakoby teď ceny uděloval počítač, který sečte povinné příznaky a nekompromisně vyplivne odpověď. Nebo slavný Sir Humphrey ze seriálu Jistě pane ministře, který podle instrukcí politiků hledal do funkce „černou postiženou odborářku“.