Výběr fotek zahrnující dobu od osmdesátých let minulého století po současnost spojuje téma odlidštěného městského světa, ve kterém hrají hlavní roli betonové fragmenty a industriální torza v anonymním syrovém bezčasí.

Důležitý je i překvapivý detail, který někde působí jako vizuální vodítko, jinde naopak prohlubuje symboliku estetického jazyka.

 Na snímcích Štěpána Grygara je důležitý překvapivý detail.

Na snímcích Štěpána Grygara je důležitý překvapivý detail.

FOTO: katalog výstavy

Lidé do minimalistických příběhů na jednotlivých snímcích jaksi nepatří. A když, tak jen v přeneseném významu.

Zato zvířata hrají téměř hlavní roli. Je to zvláštní, když živočichové z divoké přírody okupují moderní aglomerace. Pouliční kočka důstojně kráčí po prázdné silnici, jako by jí patřil celý svět, zatímco liška sedí na kraji a dívá se do prostoru vystupujícího z rámu. Vyplašený zajíc naopak utíká v padajícím dešti po silnici mezi auty. Největší svobodu mají na vystavených fotografiích ptáci. Betonová městská ohrada je neomezuje, díky nim se dostává výsledné sdělení až do surrealistických krajin.

Zvířata hrají na snímcích téměř vždy hlavní roli.

Zvířata hrají na snímcích téměř vždy hlavní roli.

FOTO: katalog výstavy

Tam, kde se Grygar dostal až na území čisté abstrakce, operuje výhradně s kontrastem černé a bílé. Využívá jejich na první pohled jasného protikladu k tomu, aby na obraze vytvořil výraznou tenzi. Tu navíc podporuje i skládáním geometrických tvarů zdí, oken, mříží, vlnitých plechů a bělostných linií na obloze.

Někde komiksově skládá fotografie vedle sebe do zvláštních nefigurativních příběhů. Nutí pozorovatele vstoupit do mikrokosmu, ve kterém hraje primární roli především motiv a kontext.