Váš pražský koncert je vyprodaný. Gratuluji.

Pořád jsem mile překvapen, když nás někdo chce slyšet a přijde na koncert. Máme radost, že opět máme možnost jet na turné do Evropy. Nikdy jsem nevěřil, že by nás takové věci mohly potkat. Do Evropy jsme se poprvé všichni podívali až jako profesionální kapela. A vlastně jsme tam jeli na turné dřív než do Ameriky, takže na to máme krásné vzpomínky.

Já vlastně dřív vůbec necestoval, jen po Novém Zélandu. Pocházím z docela chudé rodiny. První turné pro mě byl docela šok. Prvních pár koncertů jsme odehráli v Austrálii a pak jsme zamířili do Anglie.

Brzy jste zamířili do Ameriky a po vydání debutu Passive Me, Aggressive You (2010) jste se přestěhovali do Los Angeles. Tvrdíte, že se cítíte jako americká kapela. Proč?

Naše kariéra se odehrává především v Americe. Máme tam největší fanouškovskou základnu. Mám pocit, že tam máme určitý hudební vliv. Když něco tvoříte a někde na vaši tvorbu lidé reagují silněji než jinde, cítíte se tam jako doma.

Jak vám vyhovuje atmosféra Los Angeles?

Rozhodně je velmi soutěživá, ale zároveň kreativní. Je tam mnoho hudebních studií a muzikantů. Spousta lidí se tam přestěhuje poté, co už dosáhla určitého úspěchu ve svém uměleckém oboru. Proto je to vzrušující místo pro život.

Před rokem 2012 jste žili na Novém Zélandu. Přičítáte té zemi vliv na vaši tvorbu?

Rozhodně ano, ale víceméně v tom nevyhnutelném smyslu. To, odkud jste, vás formuje. Na Zélandu je ale taková kultura, kde kdokoli, kdo vyčnívá, je tak trochu automaticky haněn. Rád jsem se odstěhoval a změnil prostředí. Dost jsem se odstřihl, ani nevím proč.

Nezlobte se, že to říkám, ale vlastně mám pocit, že Nový Zéland vlastně nemáte rád.

To jste mě pobavila. Ano, je to nenávist i láska. Je to místo, na kterém jsme se narodili, ale také místo, jež jsme dobrovolně opustili. Je tam poměrně malý trh a hudební průmysl mladé kapele neslibuje perspektivu. Pro hudebníky je tam dost těžké se prosadit a uživit. Na to, kolik je tam ambiciózních hudebníků, tam žije málo lidí. Vláda tam umění podporuje, což může znít dobře, ale díky tomu se vytrácí autenticita. Půlka hudby, která tam vzniká, by bez té podpory neexistovala.

Dlouho jste žil s vaší zpěvačkou Alisou Xayalithovou. V souvislosti s novým albem Simple Forms všichni zmiňují, že jste se rozešli. Jaký je to pocit, když je váš umělecký život veřejně dáván do tak úzké souvislosti s tím osobním?

Je to tak, jak to je. Nic nenadělám. V začátcích kapely, kdy to možná pro někoho bylo zajímavé téma, jsme se tomu bránili. Nechtěli jsme, aby se o našem vztahu vědělo. Přitom právě on definoval, kdo jsme. Ale myslím, že dnes už to nikoho nezajímá.

Mnoho lidí ale zajímá vaše tvorba, která je velmi osobní a stojí na emocích. Není se vzrůstající popularitou těžší být otevřený a psát písně, které jsou přímo inspirovány například právě tím rozchodem?

Nejsem si jistý. Hudba pro mě vždy znamenala upřímné vyjádření emocí. Nikdy jsem nenapsal nic, co by nebylo osobní. Už když někomu pouštím demonahrávku, je to poměrně intimní záležitost. V tom se nic nezměnilo. Pro mě je nejtěžší chvíle, kdy písně sdílím a vidím, jak lidé poprvé reagují. Bez ohledu na obsah. Pustit někomu své dílo je náročné. Vždy doufáte, že se bude líbit. Není důležité, co si pomyslí o textech, ale to, zda ho přijmou a budou ho chtít poslouchat.

Co vás na vaší práci uspokojuje?

Pocit, že jsem kompetentní umělec. Neustále přehodnocuji své cíle a chci se posouvat dál. Proto je pro mě důležité pravidelně psát. Nestačí nahrát album a pak se z něj už jen radovat. I když samozřejmě dokončení písně či desky je skvělý pocit. I úspěch je podstatný. Přeji si mít publikum, nedělám to jen pro sebe. Chci, aby naši hudbu slyšeli fanoušci. A jsem vděčný, když ji poslouchají. Obecně mám pocit, že čím jsem starší, tím se mé důvody k tvorbě komplikují. V tuhle chvíli jde mimo jiné o to, že mi je letos třicet a nikdy jsem nic jiného nedělal. Hudbu mám takříkajíc v krvi, nic jiného neumím. Už u toho zůstanu.

Na co se letos nejvíc těšíte?

Chtěl bych víc psát a častěji vydávat nové písně. Myslím, že jsme v přístupu k nahrávání velmi staromódní. Také chystáme akustické album, nové verze našich písní, které jsme nahráli ve studiu. Zní to spíš jako Bon Iver než The Naked and Famous. Také mám několik osobních hudebních projektů. Těším se na práci na filmové hudbě. Také produkuji hudbu zpěvačce jménem Luna Shadows.