Článek
V neděli večer vystoupila v Tipsport Areně na pražském Výstavišti. Bylo vyprodáno, dorazilo nějakých třináct tisíc diváků, atmosféra byla příznivě naladěná a fanoušci se těšili nejenom na staré osvědčené hity, kterých kapela ve své diskografii eviduje mnoho, ale i na nové kousky z loňského alba Revolution Radio.
Po příjemném setu předskakujících amerických skapunkerů The Interrupters a krátké pauze na přestavbu pódia světla v sále pohasla a z reproduktorů se ozvala píseň Bohemian Rhapsody od Queen. Fanoušci znalí zvyků Green Day na tomto turné pochopili, že koncert začal, a s gustem si legendární skladbu pozpěvovali, bez ohledu na náročnost pěveckých pasáží. Pokračovali v tom i s následující Blitzkrieg Bop od Ramones a jejich broukání neustalo ani s motivem z tvorby Ennia Morriconeho.
Green Day jsou i velmi politická kapela.
To už ale byli Green Day na scéně. Ke třem stálým členům se přidali tři další a pospolu odstartovali koncert písničkou Know Your Enemy. Silnou, přímočarou, svěží, prostě pro tvář kapely zcela typickou.
Už při ní se na pódium vyšplhal jeden z diváků a zazpíval si s Billiem Joem Armstrongem, zpěvákem a kytaristou, část poslední sloky. I tím si kapela diváky lehounce získala, a tak když je Armstrong vyzval, aby si ti sedící stoupli, stačil mu na to jediný povel. Vše nasvědčovalo tomu, že by Green Day mohli v takovém tempu pokračovat.
Koncert byl místy divoký.
S následující písničkou Bang Bang se na projekci za pódiem objevil motiv obalu loňského alba, což signalizovalo, že se budou hrát skladby z něho a že je kapela v Praze i kvůli němu. Ještě další tři čtyři písně měly patřičný drajv a načínaly dobrý koncert.
Potom ale Green Day zapomněli, že ctí punk. Zatímco drtivá většina světových punkrockových skupin by nadále sázela jednu krátkou melodickou píseň za druhou, oni na to šli jinak. Skladby pokaždé odstartovali, pak je přerušili, následovalo nějaké zbytečné intermezzo, při kterém se vlastně nic nedělo, a když to všechno párkrát zopakovali, bylo po koncertním tahu.
Green Day měli na pódiu i malé molo.
Asi po padesáti minutách se ukázalo, že bez ohledu na to, že písně Green Day mají jasný, svižný a energický rukopis, je kapela schopna své písně rozkouskovat tak, že se z nich stanou poněkud otravné hudební střípky.
Proč přišel na pódium saxofonista a předstíral jazzové hraní, nebylo jasné. Tím spíš když o žádné extra umění nešlo. Proč měl Armstrong potřebu z pódia neustále odbíhat, pokřikovat do sálu a dokola nutit publikum, aby tleskalo jako na fotbalovém zápase, není také zřejmé. A proč tančil bubeník Tré Cool tak hloupý taneček a zastavil tempo večera nadobro, je už vůbec záhada. Kdyby to všechno koncertu jakkoli prospělo, dalo by se to pochopit. Tyto okamžiky ho ale spolehlivě chladily.
Billie Joe Armstrong a jeden z diváků, kterého si pozval na pódium, aby s ním zazpíval kousek písničky.
Ano, Armstrong se naučil pár slov česky, přizval si na pódium ještě dalšího zpěváka z řad diváků a fialovovlasé dívce za to, že si s ním zahrála na kytaru, nástroj věnoval. To všechno, i s písněmi, ale trvalo téměř dvě a půl hodiny, což je na koncert punkrockové kapely neobvykle dlouho.
Sama kapela si koncert rozhodně užila.
Green Day to tak, pravda, mají, jejich vystoupení taková jsou. S ohledem na sílu repertoáru by ale spíše měli do hlav fanoušků nasázet ne bezmála třicet, ale dvacet dobře vybraných písní a unavit je tak, že by na ten večer do smrti nezapomněli.
Takhle jen připravili koncert, který byl místy nekonečný a zapomenout na něj nebude těžké. Víc kabaret než punk.
| Green Day, The Interrupters |
|---|
| Tipsport Arena, Praha, 22. ledna |