Narodil jste se v Kalifornii. Kdy a proč jste se přestěhoval do Austinu v Texasu, kde nyní působíte?

Touto dobou před osmi nebo devíti lety. Tehdy jsem hrál v kapele Ryana Binghama. Jednou jsme vystupovali v Texasu a měli hodně volného času. S kytaristou, který v Austinu bydlel, jsme se vydali odpočinout si k němu domů. Zamiloval jsem si to tam.

Potkal jsem už mnoho lidí, se kterými dnes tvořím. Také jsem se v tom týdnu seznámil se svou ženou. Nebylo o čem přemýšlet, jakmile jsem dojel domů, sebral jsem věci, naložil auto a zamířil do nového domova.

Liší se tamější atmosféra hudební scény od té kalifornské?

Dost. Ale možná se mi to jen zdá, protože s tou losangeleskou mám omezené zkušenosti. Jakmile jsem totiž začal koncertovat, odjel jsem na turné s Ryanem. Ale mám dojem, že v Austinu jsou lidé víc nakloněni spolupráci, navzájem se povzbuzují a navštěvují koncerty svých kolegů. Los Angeles je proti tomu závod. Je to daleko soutěživější prostředí, mám pocit, že hodně lidí se tam hudbě věnuje i z jiných důvodů než z čisté lásky. Jenže hudba má být zábava.

Vnímáte tvůrčí ovlivnění místem, na kterém žijete?

Ano, protože se rád vracím domů. Mou tvorbu velmi inspiruje hudba, která je v Austinu všude kolem. A nejenom mou. A muzikanti, kteří odtud nejsou, aspoň přijíždějí. Žádné americké turné se neobejde bez zastávky v Austinu. Velmi se těším, že za pár měsíců doma uvidím Beach Boys.

Hudbou jste obklopen odmalička. Oba vaši rodiče jsou hudebníci. Otec Marc Ford byl mimo jiné kytaristou kapely The Black Crows. Jaké jsou vaše první hudební vzpomínky?

Máma mi vyprávěla, že na pódiu jsem byl mnohokrát už v jejím břiše. Osobně si pak pamatuji, jak jsem stával na straně pódia na koncertech The Black Crows. Měl jsem na uších obrovská sluchátka, která chránila můj citlivý dětský sluch. Sledoval jsem všechno skrz kouř. Vyrůstal jsem uprostřed toho všeho a ani jsem si neuvědomoval, jak mocná hudba je. Naštěstí měli moji rodiče dobrý vkus a hráli mi muziku, kterou jsem později ocenil. Pamatuji si, že mi pouštěli třeba skupinu The Waterboys.

Přál jste si někdy živit se něčím, co s hudbou nesouvisí?

Doopravdy ne. Ale neměl jsem ani jasnou vizi, že budu hrát. Až na střední jsem si řekl, že budu následovat rokenrol, a rodiče mi ukázali, že ta cesta je možná. Nicméně jejich lásku k muzice jsem naplno pochopil, až když jsem ji sám objevil. Když jsem se potom rozhodl pro stejné povolání, tlačili na mě, abych se zlepšil jako instrumentalista i autor. Máma je navíc úžasná zpěvačka, a kdykoli přijedu domů, rád si s ní zahraju.

Zmínil jste dřívější působení v kapele úspěšného amerického písničkáře Ryana Binghama. Ten získal za píseň The Weary Kind napsanou pro film Crazy Heart Oscara i Grammy. Jak na práci s ním vzpomínáte?

Pro mě bylo hraní s Ryanem požehnáním. Neskutečná zábava. Do kapely mě vzal, když jsem slavil devatenácté narozeniny. Neuměl jsem tehdy moc hrát na baskytaru. Táta, který produkoval Binghamovu první desku Mescalito, mi přinesl podobný nástroj, jaký měl Paul McCartney v Beatles. Ryanovy písničky jsem znal, protože mi otec pouštěl v autě demonahrávky. Bavilo mě to, což bylo překvapující, protože předtím jsem ke country neměl žádný vztah.

FOTO: archív E. Forda

Ze začátku se mi zdálo divné, že bych měl skončit jako baskytarista v countryové kapele, ale nic lepšího mě nemohlo potkat. I když prvních pár týdnů koncertování jsem hypnotizoval ostatní členy, abych poznal, kdy mám co hrát. Tehdy jsem se také naučil, že intenzivní koncertování tvoří fanouškovskou základnu. Vraceli jsme se na stejná místa a publikum pomalu rostlo.

Kdy jste začal skládat vlastní písně a pomýšlet na sólovou dráhu?

Skládal jsem vždycky. Na kytaru jsem začal hrát tak ve dvanácti, a už tehdy jsem se pokoušel tvořit písničky. Roky jsem tvořil a díky tomu jsem se ještě před prvním albem vyřádil a zbavil se mnoha špatných nápadů.

Jak dlouho vznikaly písně pro album As You Were, které jste vydal v září?

Vytáhl jsem pár nápadů, které jsem si schovával už od patnácti. Hlavně základy textů. Většina alba ale vznikla v létě během nahrávání. Chtěl jsem zachovat povahu debutu Upon Waking, tedy co nejvíce zachytit živou rockovou energii kapely. Zároveň jsem si přál se držet tříapůlminutových písní. Nepotřeboval jsem se pouštět do dalších kytarových dobrodružství.

Baví mě teď najít dobrý nápad a jednoduše ho zpracovat, i u nových písní jsem přímočařejší. Při vzniku alba As You Were jsem také poprvé skládal společně se strýcem Chrisem Kantem. A nahrávali jsme v Arlyn Studios, což bylo neuvěřitelné. To místo je muzeum. Jsem nadšený, že moje deska vznikla na stejném místě, kde skupina Wilco nahrála část desky Summerteeth. To je jedna z mých nejoblíbenějších nahrávek.