Úvodní díl, který rozehrál a propojil několik vražd v Praze a další na venkově, totiž odsouval policejní pátrání kamsi na okraj tak vytrvale, až vytvořil dojem, že o zločin tu jde až někde v zadním plánu a hlavně, že v tomto seriálu je na všechno spousta času. Otázka je, jestli budou mít stejnou trpělivost i diváci, protože taková nezvyklá práce s žánrem může fanoušky krimi a detektivek nejen odradit, ale leckterého možná i pěkně popíchnout.

Bez velkého přehánění by se dokonce dalo říct, že nazývat Temný kraj krimiseriálem je skoro falešná reklama, protože snaha tvůrců vyvážit očekávanou profesní linku ještě přidanou soukromou se v úvodním díle poněkud zvrhla.

Elitního kriminalistu Petra Kraje (Lukáš Vaculík), který se specializuje na sériové vraždy, si scénář přesadí na venkov, kde běží čas i zločin jiným tempem. Z důvodu totálního pracovního vyčerpání ho lékař a nadřízená pošlou na chalupu za odpočinkem.

Kraj tedy vyrazí za hranice Prahy, do jakési blíže neurčené kopcovité krajiny. Když pak auto zabočí do vsi s malebným českým názvem Břeh a zaparkuje u chátrající fary, vynoří se první rázovitý strejda, kterých je za chvíli plná hospůdka, a už se pěje u půllitrů... Divák se rázem propadne nejen do jiného světa, ale taky do úplně jiného seriálu: Místo profesní krimi, kterou jakž takž slibovaly úvodní záběry z Krajovy přednášky o sériových vrazích a dění na pražské kriminálce, se na vsi začíná rodit nová vztahovka s mnohomluvnými dialogy – někdy jen zbytečnými, někdy až nesmyslnými.

Ačkoli hrdina sem přijel jen na pár dní odpočívat, na což nemá jinak vůbec čas a náladu, shodou okolností tu narazí na vraždu a nechá se ambiciózním místním policistou vtáhnout do případu – zatím jako zkušenější poradce. Co je v deskách, které mu dal bezradný mladík k nahlédnutí, se však divák nedozví, zato se tady shání kolo pro malého syna sympatické osamělé policistky, ukazují se její problémy s tátou opilcem, hráčem a dlužníkem, Kraj málem odjede zpátky do Prahy, protože mu nedokončená práce nedá spát, cestou zachrání zraněného psa, seznámí se s veterinářkou, vrátí se na faru...

Kromě toho hrdina taky dlouze vzpomíná nad fotkami, hledí do krajiny, prohledává haraburdí v chalupě, prochází se po hřbitově – odboček je tu tedy až až, ale vyšetřování jaksi pořád nikde.

Pravda, tu a tam si hrdina telefonuje s kolegy v Praze, a divák se tedy dozví něco málo aspoň o vraždách v hlavním městě, když pořád neví nic o té na vsi. Sice přibyla mrtvola, ale i v téhle pátrací lince se toho odehraje žalostně málo: divák se dozví jen, že podezřelý má červenou čepici a možná je to chlápek, který opravoval kávovar, protože mrtvou viděl a svezl ji dodávkou. Načež kdosi zabije stopařku někde v lese poblíž Břehu. Pokračování příště!

V Temném kraji se tedy zločin zatím spíš jen děje, místo aby se řešil. Chybějící napětí se pak seriál pokouší divákům podstrčit jiným způsobem (který naneštěstí zatím vypadá naprosto nesmyslně), a to s pomocí hrůzostrašných lidových legend spojených s konkrétními místy v kraji. Do děje je vnáší jeden z policistů okresní kriminálky, který je sbírá tak vášnivě, že je sepisuje nejen po nocích na půdě, ale dokonce i v práci a předčítá z nich kolegům. Kdyby radši vyšetřoval. Cokoli! Protože další náladové obrázky doprovázející úryvky z jakési čarodějnické legendy, které jen natahují díl, to je opravdu to poslední, co divák nalákaný na krimi žánr touží vidět.

Když se připočtou často podprůměrné herecké výkony a mizerné dialogy, kdo bude mít příští neděli chuť dát Temnému kraji další šanci? Leda tak někdo, kdo od něj krimi ve skutečnosti vůbec nečekal.