Madona z Českého Krumlova je uznávána jako nejvýznamnější sochařské dílo, jaké kdy v Čechách vzniklo. Takže objev její příbuzné je historickou senzací.

O původu Madony z Ann Arboru se toho moc neví. Muzeum umění Michiganské univerzity ji získalo nedávno darem ze soukromé sbírky a podle razítka na spodní straně kdysi byla zakoupena v Rakousku a poté vyvezena do Spojených států amerických.

Plastika původně představovala stojící Pannu Marii, držící v rukou malého Ježíška. Žel zachovalo se jen poprsí, nicméně i to podle Timmermanna prokazuje, že jde o mimořádný poklad české gotiky v amerických sbírkách, ne-li té nejvyšší kvality.

Jak socha asi vypadala, nám dokumentuje Krumlovská madona, která je dnes ozdobou Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Kolem roku 1400 ji vytvořil neznámý gotický sochař a byla náhodně objevena v roce 1912 v Českém Krumlově v předsíni chudinského domku na předměstí Plešivec. Sochu prodala krátce před první světovou válkou do Vídně dědička nemovitosti, tovární dělnice Marie Tuchová, za sumu 30 tisíc rakouských korun, což pro ni byl zázrak, protože její mzda byla necelých 12 korun za týden.

Krumlovská madona, dnes v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni, ukazuje, jak asi původně vypadala Madona z Ann Arboru.

Krumlovská madona, dnes v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni, ukazuje, jak asi původně vypadala Madona z Ann Arboru.

FOTO: KHM Vídeň

Timmermann, který Madonu z Ann Arboru loni na konci roku publikoval v českém vědeckém časopisu Umění (ART), konstatoval, že s Krumlovskou madonou spojuje americké torzo podobný tvar obličeje, odpovídající náklon hlavy, melancholický výraz tváře a detaily očí, nosu, malých úst, rtů a brady. Madona z Ann Arboru je však ze dřeva, zřejmě lipového, zatímco její „sestra“ z Českého Krumlova byla vytesána z kamene, konkrétně z opuky.

Fakt je zajímavý. Dosud se mělo za to, že první tzv. krásné madony, které proslavily českou gotiku ve střední Evropě, vytvářeli jako prototypy kamenosochaři z hutě Petra Parléře v Praze. Madona z Ann Arboru je důkazem, že české krásné madony vznikaly souběžně i jako řezbářská díla. Ostatně řezbářství mělo také pro Petra Parléře značný význam. Pro katedrálu sv. Víta vytvořil se svými spolupracovníky nádherné lavice, jistě zdobené plastikami, ale toto řezbářské veledílo žel shořelo v roce 1541 při požáru Pražského hradu.

Objev Madony z Ann Arboru komentoval v časopisu Umění (ART) přední znalec gotického sochařství v Čechách Ivo Hlobil, který tvrdí, že michiganské torzo madony je sice méně kvalitní a o něco starší, než Achim Timmermann soudí, ale z hlediska vývoje českého krásného stylu o to významnější. „Lze jen doufat,“ uvádí Hlobil, „že záhy bude proveden průzkum počítačovou tomografií a zjištění dochovaného stavu jeho původní polychromie“. Podle jeho slov může dojít k dalším překvapivým zjištěním.

Zajímavostí je, že Američané mají na torza českých krásných madon neuvěřitelné štěstí. V březnu 2005 zakoupili v Paříži pracovníci Metropolitního muzea v New Yorku poprsí madony vytvořené z terakoty čili pálené hlíny. Plastika vznikla v dílně pražského sochaře, který vytvořil Vratislavskou a Toruňskou madonu a byl asi konkurentem autora Krumlovské madony. Terakotová česká madona z let 1390–1395 je dnes v New Yorku ozdobou středověkých sbírek nazývaných Cloisters (Kláštery), což je pobočka Metropolitního muzea.