Nejvíce „martinůovský“ večer byl hned ten první, v pondělí, v přeplněném Rudolfinu, kde SOČR vedený Tomášem Netopilem připomněl i následovníka a žáka Martinů Jana Nováka zahráním jeho Filharmonických tanců. Idea večera České stopy ve světě se naplnila více než dostatečně i uvedením Kytice Bohuslav Martinů, cyklem na lidové motivy, nemajícím ale nic společného s Erbenovou Kyticí.

Pěvečtí sólisté – Adam Plachetka, Jaroslav Březina, Kateřina Kněžíková a Michaela Kapustová – spolu s Pražským filharmonickým sborem a Kühnovým dětským – vystihli mistrně prvky skladatelovy z folklóru vycházející hudby s typickou rytmičností a melancholičností a Netopil vše spojil do působivého tvaru. Očekávaná třetí skladba večera, soudobý klavírní koncert Miroslava Srnky, byla ale zklamáním. Ani Angličanovi Nicolasi Hodgesovi se nepovedlo jednověté dílo s až příliš rozvolněnou stavbou bez melodických prvků vystavit v přijatelném tvaru.

Vánoční oratorium

Úterní koncert opět ve zcela zaplněném Rudolfinu byl ryze vánoční a typický pro barokní soubor Collegium 1704. Ten, vedený Václavem Luksem, připravil publiku zážitek uvedením čtyř kantát z Bachova Vánočního oratoria, nejhranější skladby Vánoc v německých zemích. Luksovi se podařilo vybrat nejen skvělé pěvecké sólisty (tři Němce a jednoho Portugalce), z nichž především obě pěvkyně – Julia Wagner a Ulrike Malotta – byly v Praze poprvé a hned zaujaly. Tradiční part Evangelisty zpíval současný následovník Petera Schreiera Eric Stoklossa. V orchestru excelovaly britské posily v originálních clarinách (barokní trubky) neobyčejnou čistotou výšek.

Středa byla ve Smetanově síni Obecního domu místem vánočního koncertu Pražských symfoniků FOK, který řídil Marko Ivanovič. Vedle sboru z Bachova Vánočního oratoria se ke Dnům Bohuslava Martinů připojil FOK uvedením skladatelova Koncertu pro violoncello č. 2 s výborným Tomášem Jamníkem, jenž má těžké dílo již dokonale zažité.

Událostí večera ale bylo uvedení Vánoční kantáty Arthura Honeggera. Dílo zastupuje již 20. století a jeho mnohoznačnost i neoklasická stylovost vynikla pod dirigentovým vedením, kdy velkou masu účinkujících (Roman Janál sólo a dva sbory) vedl zkušeně, aniž narušil celkové vyznění.

A nezapomeňme ani na čtvrtek, kdy Rudolfinum patřilo PKF – Prague Philharmonia a pod šéfdirigentem Francouzem Emanuelem Villaumem se v Hornovém pastorale (název večera) zaměřilo ne přímo na vánoční program, ale na nástroj o Vánocích hodně využívaný, na lesní roh. Sólo hornista Berlínské filharmonie Stefan Dohr v dílech Richarda Strausse i Josepha Haydna (zde spolu s Janem Musilem z PKF) ukázal neobyčejné mistrovství, které s tímto nástupcem našeho Radka Baboráka v orchestru je spojené.