Jaká to byla práce?

Točila jsem ji s velkou radostí. To platí u pohádek asi obecně, ale pokud má ještě tak dobrý scénář jako ten, který napsala Iva Procházková, a tak dobrého režiséra, jakým je Ivan Pokorný, je to radost dvojnásobná. Bylo to příjemné setkání a moc se mi líbilo, že je to pohádka velmi energická, živelná, vtipná, přirozená.

Když jsem ji viděla na projekci, měla jsem jako divák pocit, že vstanu s ohromnou chutí do života. Natolik se ta energie přenesla. A to se nestává často.

Budete se o Vánocích s manželem Petrem Čadkem a se čtyřletou dcerou Elenkou na pohádky dívat?

My se na televizi příliš nedíváme, ale o Vánocích si určitě pohádky dopřejeme. Elenka už má své oblíbené, a je nadšená i z té naší. Zejména ze scény, kdy praštím kolegu Dolanského konví...

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Budete mít Vánoce přerušené představením, nebo je celé věnujete rodině?

Máme s manželem úplné volno. Hraji sice v několika divadlech, ale mám své priority a Vánoce jsou rodina, přes to nejede vlak. Tvrdím, že bez udržování tradic kulturně vyhyneme. Myslím, že jsou velmi vztahotvorné, utužují rodinu, předávají se z generace na generaci.

Zpíváme koledy, zdobíme dům, chodíme zpívat Rybovku, svazujeme nohy kolem štědrovečerního stolu, aby rodina držela pohromadě, pouštíme skořápky se svíčkami, pečeme cukroví, navštěvujeme se, děláme bramborový salát, vánočního kubu… Na štědrovečerním stole nesmí chybět doma upečená vánočka ani chleba, a ačkoli u nás nikdo kapra nemá příliš v oblibě, kousek ho tam je vždycky.

Jste věřící rodina?

Já jsem z křesťanské rodiny, ale pokud jde o víru, je to jedno z nejintimnějších témat vůbec.

Jste patronkou nadace Debra, která se stará o pacienty s nemocí motýlích křídel. Ani to vám do Vánoc nezasáhne?

Slova zasáhne nezasáhne v tomto případě vůbec nelze použít. Debra je naprosto přirozená a trvalá součást mého života. A nejen mého, ale celé mé rodiny. Všichni jsme srozuměni s tím, že Debra a Unicef patří do našich životů a myslím, že je to tak v pořádku. Prostě charita obecně! Pokud nám budou síly stačit, budeme se snažit aspoň kousek z blahobytu, ve kterém tu všichni žijeme, poskytnout někomu, komu může pomoci.

Co to pro rodinu znamená?

Tím musí celá rodina žít, jinak to nejde. Pro mě je to normální už od dětství. Má maminka pracovala jako technický dozor v ústavech sociálních péče, takže je objížděla a brala mě s sebou mezi seniory, hendikepované děti, mentálně postižené. To mě naprosto přirozeně formovalo. Nikdy jsem nemusela přemýšlet, zda pomoci, nebo ne. A stejně tak Elenka jezdí za pacienty se mnou a vnímá vše stejně přirozeně.

To je určitě velmi důležité i pro ně, když se k nim malá holčička chová přirozeně…

Určitě. Sociální vyloučení pacientů je někdy bolestivější než nemoc samotná přesto, že se lékaři shodují v tom, že nemoc motýlích křídel je jedna z nejbolestivějších vůbec. Kdyby všechny rodiny vedly děti k silnému sociálnímu cítění, bylo by vše mnohem snazší, protože by si lidé vice pomáhali navzájem.

Co vás čeká po Vánocích?

Trochu jsme si je s manželem prodloužili o pár dní v lednu. Pak začnu točit s Honzou Hřebejkem pro HBO druhou řadu série Až po uši a s režisérem Vítem Karasem kouzelný vánoční film, takže ty Vánoce hned tak neopustím.