A jaké byly nejnáročnější scény natáčení? „Oni ti kluci si musí občas taky něco užít. My máme takový obraz 48, už z jedničky se to traduje, kdy já jsem je vždycky poslal někam na kopec a říkal jsem: Kluci, támhle půjdete po horizontu, a oni museli jít ve sněhu kilometry, a pak se to všechno vystříhalo… Ale na to, aby mohla vzniknout krásná, půvabná montáž, potřebuju mít třeba desetkrát víc záběrů, abych ji pak měl z čeho uvařit,“ řekl režisér Jiří Strach.

„Bylo to jedno z nejnáročnějších natáčení, jaké jsem kdy prožil. Jirka byl daleko náročnější než v jedničce – v tom filmařském slova smyslu. Chtěl to mít natočené velmi poctivě, takže směny byly opravdu naplněné, dvanáctihodinové. I když nám počasí přálo, nebyly nějaké extrémní mrazy, tak přece jenom byla zima a je to víceméně noční pohádka, takže nejčastější směny byly od 4 odpoledne do 4 do rána, a to je fakt vyčerpávající, obzvlášť když lidi jako já neumějí přes den spát,“ řekl Ivan Trojan.

„Na horské boudě jsme točili putování Uriáše s Petronelem. V jedničce to byl obraz 48, a to jsme se děsili, protože Jirka vždycky říkal: no a ještě si uděláme takovou dotáčku do obrazu 48, a my jsme šli někam do kopců, do sněhu, a pořád jsme jenom chodili. A teď to bylo totéž. A protože technika postupuje, tak Jirka si tam objednal kluky s dronem a nechal nás jít z kopce asi dvě stě metrů, po kolena ve sněhu. Asi po pěti hodinách, co jsme tahle putovali v tom sněhu, jsem teda myslel, že mě tam řachne, protože on říkal: Tak, kluci, ještě pojďte zpátky, kolem nás lítal ten dron. To bylo ouvej,“ dodal Jiří Dvořák.