Stockholmský rodák Mankell (1948–2015) umístil hrdinu na policejní stanici do města Ystadu. Ten tam byl služebně nejstarší a proti kolegům zkušenější. Jak už to bývá, jeho láska k alkoholu, fast foodu i jeho profesi určovala často průběh detektivních příběhů. Posedlost prací však vedla ke konci manželství s paní Monou a dcera Linda, s níž bydlel a trávil i Vánoce, zase přinesla další motivy netušené odpovědnosti a ohrožení soukromí vyšetřovatele.

Poslední příběh nazvaný Ruka se odehrává v situaci, kdy unavený a znechucený Wallander touží po venkovském domku, kam by se přestěhoval. Při procházce po zahradě vybraného stavení však narazí na ruku mrtvoly a vše začíná nanovo. Nutno dodat, že jde vlastně o kriminalistickou archeologii, protože první mrtvola byla do země pohřbena před půlstoletím.

Jedním z úspěchů wallanderovské série byl fakt, že on sám se cítil nejistý, až zmatený ve stále se měnící společnosti. Čas od času si pomyslel, že žijeme, jako bychom toužili po starých časech, po obyčejných zlodějích aut, lupičích trezorů, kteří zdvořile smekli klobouk, když je přišel zatknout. Otázkou zůstává, zda ona doba byla tak idylická, jak se zdá ve vzpomínkách.

Právě rozpory v jeho chování i reflexích společnosti přispěly k jeho popularitě. Světovou proslulostí přispěl k cestám švédských následovníků, takže mnozí vzpomínají na něho s láskou.

Cenný je i rozbor postav a témat všech dvanácti svazků série, který na drobnou Ruku navazuje. Nikdo se nemusí bát, že se dozví, kdo kde vraždil či kradl, nicméně pro ty, kdo milují švédského melancholického komisaře, je to neocenitelná informace.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: