V červenci jste se přijel do Prahy seznámit s Českým národním symfonickým orchestrem. Jaké bylo vaše setkání?

Nejprve bych rád řekl, že Praha je nádherné město s velkým historickým dědictvím.

Zkoušeli jsme ve Smetanově síni a jenom vkročit do ní je zážitek, který vás ohromí. Abych byl upřímný, cítil jsem se v ní velmi malý. Orchestr byl úžasný.

Český symfonický orchestr vám prý doporučil Hans Zimmer, který s ním už pracoval. Co o něm říkal?

Řekl mi, že je to skvělý orchestr. V minulosti ale tento orchestr pracoval už například s Enniem Morriconem. Můj promotér mi řekl, že jsou v něm nejen excelentní, ale také velmi nadšení muzikanti. To pro mě bylo důležité, protože jsem především skladatel a až poté dirigent. Proto potřebuji, aby mě orchestr podpořil.

A podpořil?

Ano, je skvělý. Jeho členové velmi rychle porozuměli mé hudbě a dokázali vyjádřit pocity, které jsem do ní vložil. Navíc jsme zkoušeli v prostoru, v němž hudba zní téměř nejlépe ze všech síní, které jsem kdy navštívil. A rozhodně v jednom z nejkrásnějších.

FOTO: archív Blue Gekko

S Hansem Zimmerem jste pracoval na filmu Temný rytíř, přitom filmovou hudbu obvykle tvoříte každý sám. Jaké je na něčem takovém spolupracovat?

Pracovali jsme s Hansem na dvou filmech. Kromě Temného rytíře předtím na snímku Batman začíná. Vněm jsme si vyměňovali nápady velmi intenzivně, hovořili jsme o každém kousku hudby. Já použil některé úseky, které napsal Hans, a naopak. Ta spolupráce byla velmi úzká.

U Temného rytíře to bylo trochu jiné. Hans si vzal víceméně na starosti Jokera a já Harveyho Denta zvaného Two Face. Ten film má tolik postav, že bylo efektivní, aby na něm pracovali dva skladatelé s odlišným stylem. Ta spolupráce nebyla tak úzká, ale i tak to byla zábava.

Je mezi skladateli filmové hudby velká rivalita?

Nemyslím si to. Rozhodně ne v této fázi mé kariéry. Například s Hansem Zimmerem jsme byli dobří přátelé předtím, než jsme spolu pracovali, a jsme dobří přátelé i nyní. Jediný důvod, proč jsem nepracoval na filmu Temný rytíř povstal, byl ten, že po Temném rytíři pracoval Hans s Christopherem Nolanem na filmu Počátek a odvedli tak skvělou práci, že bylo škoda jejich tým narušovat. Dal jsem Batmanovi tolik, kolik jsem mohl.

Byl jste osmkrát nominován na Oscara. Naposled roku 2009 za film Odpor, kdy vás předběhl animovaný snímek Vzhůru do oblak. S jakými pocity na ceremoniál chodíte?

Víte, už jen samotná nominace je vzrušující a ceremoniál je zábavný večer. Jistě je zábavnější, když vyhrajete, ale už jen být nominován je velká pocta. Aby člověk vyhrál, musí mít velké štěstí.

Musíte být součástí správného filmu ve správný čas. Občas třeba napíšete pěknou hudbu, ale je ve filmu, kterému se tolik nedaří. Nebo je to typ filmu, který podobná ocenění nedostává. Chci tím říct, že kolikrát dobrá hudba nemá ani tu nominaci. Je třeba se na to dívat jako na skvělý večírek a zábavnou noc.

Od té doby, co jste pracoval na hudbě k filmu Šestý smysl, tvoříte ústřední motiv soundtracku ještě předtím, než se film začne točit. Proč?

Poté, co jsme dokončili Šestý smysl, mě režisér filmu M. Night Shyamalan požádal, abych pro další film Vyvolený vytvořil něco, o čem si myslím, že to bude pro film dobré, aby měl něco u sebe už během natáčení.

Chtěl hudbu poslouchat při práci a také ji chtěl mít, až začne se střihem, aby věděl, zda to funguje dohromady. Proto jsem pro něj vytvořil demonahrávky. Od té doby jsem podobně postupoval u všech filmů.

Co vás v tu chvíli inspiruje?

Nejvíc strach z uzávěrky... Ale ne, dělám si legraci. Pracuji především s vizí režisérů. Když je poslouchám, mám pocit, že už se mi film odehrává před očima. Domnívám se, že je to něco, co musí skladatel filmové hudby umět. Skládám z pozice, kdy jsem uprostřed příběhu. Je to podvědomé, ale skládám z mého úhlu pohledu, zevnitř děje.

A navíc tuhle práci miluji. K tomu, abych se cítil inspirován, nepotřebuju mnoho. Dejte mi znamení a já napíšu hudbu.

Musí být soundtrack stejně silný i bez filmu?

Ano, myslím, že to je důležité. Samozřejmě nejdřív myslím na to, abych podpořil film. Také ale myslím na posluchače, kteří si hudbu pustí samostatně. Snažím se ji udělat co nejzajímavější a sebejistou. Je důležité, aby měla vlastní život i mimo plátno.

Když však člověk myslí jenom na to, je snadné to přehnat. Myslím, že většina skladatelů musí odolávat pokušení napsat příliš smělou hudbu. Je to neustálý boj. Vždy si poslechnu, co jsem napsal, a přemýšlím o tom, jak to zjednodušit.

Až budete hrát koncerty, budete mít vždy v mysli to, k jakým scénám ta která hudba zněla?

Jistě. Už jenom proto, že hudbu budou ve většině případů doprovázet projekce z filmů. Navíc budu o skladbách mluvit. Pohovořím o pocitech, které jsem měl při psaní, o zadání režiséra a podobně.

Co budete hrát?

Určitě budu muset zahrát něco z nového filmu Fantastická zvířata a kde je najít, stejně tak z filmu Zloba – Královna černé magie. Nejspíš také ze Šestého smyslu a Vesnice. Ale vrátím se i k začátkům, k filmům Pretty Woman a Pán přílivu. Možná zazní i něco King Konga. Budou to převážně známější filmy.

Když jste zmínil Pretty Woman, jaké vzpomínky se vám s tímto filmem pojí?

Byla to velmi milá práce. Režisér Garry Marshall, který bohužel nedávno zemřel, byl úžasný muž. Ten film ke mně přišel v samých začátcích kariéry. Žádný opravdu velký film jsem předtím nedělal.

A ani nevím, proč si mě Garry tehdy vybral. Měl však pocit, že odvedu dobrou práci, a dal mi šanci. Víte, pro mě je snadné napsat milostné téma, protože miluju ženy.