Ženy na jeho obrazech jsou božsky smyslné, někdy možná i arogantní, ale především nádherně lascivní. Nadporučík Mazurek v Černých baronech tvrdil, že kázeň je to hlavní. Mžyk naopak pochopil, že hlavní je krása. Proto má tato expozice podtitul Krása není všechno, krása je to jediné.

Jenže nestačí věc pochopit, ale také ji umět smysluplně zrealizovat a přenést nehmotnou ideu na plátno. A to tak, aby pozorovatel aspoň částečně pochopil tvůrčí záměr a zároveň si odnesl s sebou domů odpovídající estetický prožitek. Malíř využívá dvou výrazných témat, která vzájemně kombinuje a prolíná. Jde o již výše uvedený fenomén ženské erotické přitažlivosti a pak také o výrazné přírodní motivy, do kterých své kněžky bez okolků zasazuje jak sádrové trpaslíky do zahrádky.

Vše pak navrch ještě akcentuje výraznou, místy až vulgární barevností. To, co chce zdůraznit, popisuje hodně naturalisticky, ale nebojí se zařadit i komiksovou zkratku, popartovou nadsázku či surrealistickou fantaskní snovost. A nechává si také dostatek místa pro skryté významy, které si musí člověk objevovat sám.

Výstavu si přišel prohlédnout i Karel Schwarzenberg.

Výstavu si přišel prohlédnout i Karel Schwarzenberg.

FOTO: Jan Šída, Právo

Když vidíme na velkoformátovém akrylu Český rybník dvě ležící dívky s odhalenými pozadími, které hledí na několik bílých hus, napadne nás, na co asi dámy myslí. Na jiném obraze sleduje muž zrzavou slečnu ve spodním prádle s rukama na punčoše. Svléká se teprve, nebo se už obléká? To je, oč tu běží.

Nejexpresivnější erotickou symboliku má však čtveřice akrylů Lola I-IV, zobrazující blonďatou opálenou dámu s rudými rty a bradavkami v hodně vyzývavých polohách. Syrová, až transparentně naturalistická malba v sobě nese to nejvýraznější ze sexuality, sexismu i živočišného erotična.

Josef Mžyk přistupuje k fenoménu krásy z neobvyklých ideových směrů. Díky tomu je schopen překvapovat, ale především inspirovat člověka k přemýšlení nad tím, jak máme neustále se zjevující vizuální symboly kolem sebe vlastně vnímat.