Je přirozený talent. Třiadvacetiletý kluk z jihomoravských Vlachovic hledí na dění ve světě i svůj příběh v něm s hlubokým vnitřním prožitkem. Snaží se je pochopit i přijmout, a protože na první pohled nevypadá jako ten, který bude křičet, tak zpívá.

Vše je však neseno v angličtině, což je pro českého písničkáře přece jenom trochu omezující. Jistě je nutné respektovat jeho rozhodnutí, současně je však třeba konstatovat, že si jím Artway na tuzemské scéně vyhloubil úzkou propast mezi sebou a posluchači. Pořád totiž platí, že v téhle zemi jsou více přijímáni a chápáni ti zpívající česky.

Obal alba Thoma Artwaye.

Obal alba Thoma Artwaye

FOTO: Warner Music

Na umělecké kvalitě a výpovědi to nicméně písničkám neubírá. Jsou v nich porozumění i konflikt. Thom Artway se na albu trochu rozjaří v I Have No Inspiration či Blind Man, ve většině dalších, které už jsou ve volnějším až pomalém tempu, zpívá s pečlivou intonací, důrazem na pocit či příběh v textu. Hudba s ním vždy úzce koresponduje a za funkčního doprovodu kapely docílil tepající komornosti ve výrazu, která je ve výsledku pro Artwaye charakteristická.

Neskládá hity na první poslech. To se mu podařilo jen v I Have No Inspiration. V dalších nabízí velmi osobité a zranitelné melodie, které jsou stejně upřímné, jako jeho pěvecký výraz. Výtečné jsou My Heart Won’t Bleed či You Might Be In Heaven.

V Conformity jej velmi dobře podpořila písničkářka Maella, v Time To Think It Over zase česká majitelka Oscara Markéta Irglová. I když právě tenhle duet má trochu jiný zvuk než zbytek desky, což je dáno tím, že vznikal ve zvukové režii Stuply Mio Thorssona, partnera Irglové.

Album Hedgehog při poslechu úspěšně svádí. Lze se s ním totiž přenést do světa, ve kterém je všechno čisté: slova, tóny, emoce, zpěv i hudba. Do světa Thoma Artwaye.

Thom Artway: Hedgehog
Warner Music, 42:36

Celkové hodnocení: 80 %