Expozice je rozdělena na tři kapitoly. První se odehrává ve dvou spodních sálech v přízemí, druhá v prvním patře a poslední v intimních a sevřených prostorách konírny.

Istlerův výtvarný příběh začíná ve čtyřicátých letech minulého století procházkami městskou krajinou. V první fázi estetického vývoje vidí svět a domy, cesty či stromy do něj zasazené ve skutečných tvarech. Jejich fundamentální proporce deformuje pouze lehce, spíše pro zvýraznění ladnosti tvaru.

Později se začínají věci na jeho plátnech roztékat a vpíjet do dalších dimenzí. Malíř vytváří snové halucinogenní krajiny, ve kterých rozkvétají exotické rostliny, vzájemně se proplétají a téměř vystupují z orámované plochy do prostoru.

Figura začíná v Istlerově pojetí měnit běžně přijímanou podstatu a stává se plastickou hmotou, vytvářející iluzi fragmentu rozpraskaného kmene stromu či posvátného megalitu stojícího v mytické krajině zapomnění. Barvy volí tak, aby dojem ještě více umocňovaly. Rudožlutá obloha, červený disk zapadajícího slunce nebo namodralé krystaly vytvářejí kulisy fantasmagorického divadla, které malíř na plátnech rozehrává.

Smysl pro destrukci fundamentálních objektů nejlépe využil Istler při práci v oblasti strukturální abstrakce a grafiky. Na velkých formátech mohl naplno ukázat možnosti plasticity barevné hmoty. Kombinuje ji i s jinými materiály, jako jsou sklo, juta, hrubé plátno, překližka nebo papír.

Tyto koláže překračují běžné vidění reality, připomínají pravěké nástěnné malby prastarých kultur. V grafické tvorbě naopak redukuje výrazovou řeč do omezenosti malé plochy.

Istlerova tvorba je bezpochyby velmi těsně spojena se surrealismem. I když se ale tvůrce opírá o styl, který si zahrává s realitou, vždy si dokáže zachovat racionální východisko.

Josef Istler
Museum Kampa, Praha, do 15. ledna 2017

Celkové hodnocení 80 %