Jste na turné ke třetí desce On My One. Co pro vás znamená?

Každá z mých desek byla jiná. Tahle pro mě byla výzvou, protože jsem se rozhodl, že ji na rozdíl od těch předcházejících napíšu sám. Také jsem si ji sám produkoval, ale to jsem neměl v plánu. Co se psaní skladeb týká, musel jsem se ponořit do sebe, vytáhnout všechny nápady, které jsem někde uvnitř měl, a zpracovat je tak, aby dávaly smysl. Chvílemi to bylo těžké.

Máte k těm písním jiný vztah?

Ano, jsou pro mě mnohem osobnější. Vycházejí více z emocí. Ty předchozí byly spíš o mých zážitcích a pozorováních, o životě a o tom, odkud pocházím. Ty nové čerpají hlavně z pocitů. Občas to vnímám, i když je zpívám. Mají schopnost mě vracet v čase.

První album jste vydal v osmnácti letech. Mělo úspěch, dosáhlo na první místo v britské albové hitparádě. Otřáslo to tehdy vaším světem?

Ani ne. Na kytaru jsem hrál už od třinácti nebo čtrnácti let a vždycky jsem věděl, že to chci. Chtěl jsem hrát hudbu a vidět svět. Když jsem dostal příležitost a stalo se to realitou, nelišilo se to nijak zvlášť od toho, jak jsem si to představoval. Mentálně jsem se na to několik let připravoval.

Jake Bugg na letošním festivalu Trotnoff.

Jake Bugg na letošním festivalu Trutnoff

FOTO: Jaroslav Špulák, Právo

Nic vás nepřekvapilo?

Jak málo se v tomhle odvětví ve skutečnosti dbá o hudbu. To pro mě bylo dost odzbrojující a smutné. Vydavatelství a podobné věci nejsou o hudbě.

Ne?

Je to svět peněz.

O albu On My One jste v jednom rozhovoru hovořil jako o momentu, kdy buď definitivně prorazíte, nebo naopak. Jak se na to díváte po půlroce?

Řekl jsem to, ale nyní z toho mám už jiný pocit. Mám fanoušky, kteří mě velmi podporují, jsem za to velmi vděčný. Když vydám desku, koupí si ji, přijdou na koncert a zpívají se mnou. Je to pro mě důležitější než mít velký hit, který bude bodovat v žebříčcích. Každý se snaží o hity a nahrávací společnosti je pořád dokola vyžadují. Já nikdy hit neměl, ani nevím, jestli se někdy některý ze singlů dostal do top dvacítky. Ale lidé přesto chodí a říkají mi, že rádi poslouchají mou hudbu. To je podstatné.

Neberte si to prosím osobně, ale před chvílí jste říkal, že jste o hudební kariéře snil od mala. Přitom na mě občas působíte dojmem, že si nejste jistý, zda to je skutečně ten váš splněný sen. V titulní písni alba navíc zpíváte, že po třech letech na cestách jsou vaše sny pryč. Jak to cítíte?

Je to splněný sen. Ta píseň není o tom, co prožívám teď. Je psaná z perspektivy budoucnosti, ve které by mi to nevyšlo. Vznikla ze strachu, že bych nemohl tenhle život dál vést a už bych třeba nikdy nejel na turné. Představil jsem si, že by to zítra nastalo, a přemýšlel jsem, jakou bych napsal píseň. Není to tak, že bych se litoval.

Je něco, co vám na turné chybí?

Rád bych víc skládal, ale na cestách mi to moc nejde. Myslím, že by mi vyhovovalo jezdit o něco méně. Jistě, pořád chci koncertovat, ale čtyři koncerty v řadě a pak den volna stále dokola, to je někdy vyčerpávající psychicky i fyzicky. Líbilo by se mi trávit víc času tvorbou a vydávat víc alb. To by pak bylo zajímavější i pro ta turné. Bylo by z čeho vybírat. Dneska už nikdo nevydává desku každý rok. A když ano, není to na moc vysoké úrovni.

Obal aktuálního alba je krásně barevný, ale je na něm velký černý mrak. Co představuje?

Všechny barvy jsou na něm podstatné. Chtěl jsem, aby odrážel různé nálady, emoce a hudební styly, které na desce jsou. Ale uprostřed toho všeho je mrak, který vychází z toho, že texty mých písní jsou chvílemi temnější.