Článek
Problém je hlavně v tom, že nelze dostat na světový trh ropu z Blízkého východu, tedy z oblasti, která je klíčovým zdrojem této suroviny.
Experti varují, že pokud Hormuzský průliv zůstane uzavřený, svět bude muset výrazně snížit spotřebu ropy a plynu - ale ne dříve, než ceny prudce vystoupí na úroveň, která donutí spotřebitele létat, řídit a obecně utrácet méně, napsal Bloomberg.
200 dolarů za barel?
Upozornil, že poptávka už začala klesat a některé země v Asii již vytvářejí zásoby paliv a zavádějí přídělový systém. Rostou obavy, že ceny ropy by mohly vzrůst na bezprecedentních 200 dolarů za barel.
Drahá ropa nutí analytiky zhoršovat vyhlídky hospodářského růstu po celém světě. Evropa bude podle nich pravděpodobně čelit prudkému růstu cen při zajišťování dodávek a v nadcházejících týdnech jí hrozí nedostatek nafty.
Obchodníci s ropou a plynem, manažeři, makléři či přepravci oslovení agenturou se v posledních dnech shodli, že svět stále plně nechápe závažnost situace. Mnozí to přirovnávají k ropnému šoku ze 70. let a varují, že uzavření Hormuzského průlivu hrozí ještě větší krizí. Průlivem za normálních okolností prochází asi pětina ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG), s nimiž se ve světě obchoduje.
„Je mi jasné, že pokud tato krize potrvá déle než tři nebo čtyři měsíce, stane se z ní systémový problém pro celý svět,“ řekl na konferenci CERAWeek v Houstonu generální ředitel společnosti TotalEnergies Patrick Pouyanné. „Nemůžeme mít 20 procent ropy, která se globálně exportuje, uvězněných v Perském zálivu, a 20 procent kapacity LNG zablokované, aniž by to mělo nějaké důsledky,“ dodal.
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) označila současnou situaci za největší šok v dodávkách ropy v historii. Problémy trvají už měsíc a za tu dobu cena ropy Brent vzrostla asi o 60 procent. V pondělí dopoledne se dostala nad 115 dolarů za barel.
Nynější krize na Blízkém východě začala 28. února, když Spojené státy a Izrael zaútočily na Írán. Zdůvodnily to mimo jiné snahou zabránit Teheránu v získání jaderné zbraně. Írán v odvetě začal útočit na okolní arabské země, kde mají Spojené státy své základny. Íránské revoluční gardy ale začaly útočit i na tankery proplouvající Hormuzským průlivem, čímž tuto úžinu prakticky zablokovaly.
Tankery většinou kotví opodál a v plavbě nepokračují, pojišťovny jim ani nechtějí krýt válečné riziko. Írán se snaží mít nad průlivem větší kontrolu, začíná vybírat poplatky, ale i tak nechává proplout většinou jen lodě ze zemí, které považuje za spřátelené. Vzhledem k tomu, že vytěženou ropu není už kde uskladnit, firmy jsou nuceny těžbu omezovat.