Co je lidská svoboda? Máme volbu? Má jedinec osobní zodpovědnost? Co je vnitřní svoboda? Může existovat i v koncentračním táboře? Jak může člověk sám sebe hodnotit, sám sebe přijmout? A existuje nějaká obecně platná přirozenost člověka?

Například u poslední otázky se Rogers domnívá, že ano. Hlavní rysem člověka je podle něj to, že je „nevyléčitelně společenský“. Ve veliké hloubce má uloženu potřebu vztahů.

O podobných tématech vede odborné diskuze s chasidským filozofem M. Buberem, protestantským teologem P. Tillichem, behavioristou B. F. Skinnerem a dalšími. Dialogy probíhají kultivovaně, ale v některých případech i docela ostře, diskutéři se občas i ironizují, nesouhlasí spolu.

Jedná se o knihu rozhovorovou, takže neposlouží jako podrobný ucelený výklad problému. Přeskakuje se z jednoho tématu na druhé. Také se automaticky předpokládá znalost jistých knih a používá se odborná terminologie, takže i vzdělanému laikovi dá text docela zabrat, a čtenář, který neabsolvoval ani žádný úvod do psychologie, by se v abstraktních dialozích jen velmi těžko vyznal.