Dala jméno vaší kapele postava z knih Terryho Pratchetta o Zeměploše?

Přesně tak. Mrakoplaš je jedna z prvních postav, které se v cyklu Zeměplocha objevily. Je to nedostudovaný čaroděj, jenž dostává neustále kopance do zadku, pořád ho odněkud vyhazují, přesto dvakrát zachrání svět, ve kterém žije. Říkali jsme si, že jestli je někdo z našeho pohledu bluesman a je nám sympatický, pak je to Mrakoplaš.

Odrazila se jeho osobnost i v tvorbě kapely?

V některých písničkách ano. Ne že bychom v nich měli témata, která by navazovala na něj, ale o našich textech často říkám, že jsou čarodějné. V repertoáru navíc máme dvě písničky, které jsou z našeho pohledu magické a na Zeměplochu tak v podstatě navazují.

Jsme také přáteli Klubu Terryho Pratchetta, jenž je celoročně velmi aktivní. Měl osobní vztah s Pratchettem, který ho podporoval, a když navštívil Českou republiku, s jeho členy se vždy sešel. Na to konto jsme později začali pořádat benefiční koncerty na podporu výzkumu léčby Alzheimerovy choroby. Pratchett s ní bojoval a loni v březnu jí podlehl.

V těch koncertech pokračujeme dál. Každoročně přispíváme částkou od třiceti do osmdesáti tisíc, podle toho, kolik se nám podaří vybrat.

Křest nového alba kapely Mrakoplaš proběhne 2. listopadu v pražské Malostranské besedě.

Křest nového alba kapely Mrakoplaš proběhne 2. listopadu v pražské Malostranské besedě.

FOTO: archív kapely

Slyšel někdy Pratchett vaše písničky?

Dostal naše předešlé album, tak si ho snad poslechl.

Jaká je koncepce vaší tvorby?

Duší skupiny je zpěvák a kytarista Pavel Lipták, který je strůjcem hudební tváře. Ve své minulé kapele měl spoustu bluesových nápadů, které se pro ni ale nehodily. V roce 1995 jsme se začali potkávat, on nám je předložil a zdůraznil, že velmi podstatnou součástí tvorby jsou pro něho texty. Poetika těch, které píše, je úžasná.

Pavel se například rád pohybuje na starých a zašlých místech. Miloval Prahu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy v ní ještě nebyla hromada turistů a turistických prodejen. O tom, jak se proměnila, je na novém albu písnička Změnila ses. Spousta lidí si myslí, že je o lásce, ale Pavel o lásce texty nepíše. Umí také pojmenovat složité věci jednoduchými slovy.

V souvislosti s postavou Mrakoplaše jste zmínil blues. Je to základ vaší tvorby?

Jestli s něčím těch dvacet let, co jsme na scéně, bojujeme, pak je to stylové zařazení. Zvou nás na bluesové, rockové i folkové festivaly a nikde s námi nemají problém. Všichni jsme přitom z folkového podhoubí, a než přišel Mrakoplaš, hráli jsme jen na akustické kytary. Potom jsme se elektrifikovali, blues na nás mělo velký vliv, ale nemohu s klidným srdcem říct, že je to styl, který by nás definoval.

Lidé, kteří nás mají rádi, tvrdí, že se náš zvuk blíží zvuku Mišíkových Etc... Když ale skládáme písničku, je nám jedno, jestli bude taková, anebo maková. Musí se nám především líbit. Na nové desce  jsou tedy skladby, které se blíží rocku, jazzu, swingu nebo sambě.

Mrakoplaš vydali své třetí album.

Mrakoplaš vydali své třetí album.

FOTO: archív kapely

V některých lze mezi řádky vystopovat i určitý smutek...

Měli jsme vždy blízko k Peteru Jurkovičovi, našemu světově proslulému výrobci kytar. V době, kdy jsme loni v listopadu ve studiu Propast album nahrávali, však podlehl rakovině. V ten den se atmosféra ve studiu změnila, byla už méně veselá a bezstarostná, protože nás jeho smrt velmi zasáhla. Myslím si, že je to na albu cítit.

Jak oslavujete dvacet let existence?

Od ledna pořádáme každý měsíc speciální koncert, na který si zveme bývalé členy kapely, kamarády a hosty. Nyní jsme vydali nové album a poprvé v historii také jeho vinylovou verzi. Pokřtíme je na koncertě v Malostranské besedě v Praze 2. listopadu, kmotry budou Ivan Hlas a Olin Nejezchleba. Pro nás je ale oslavou každý koncert a každá písnička, stejně tak každý rok, který děláme to, co nás baví.