Článek
Název expozice odkazuje k projektu z roku 1935 podporujícího zemědělství v době hospodářské krize.
Pro vládu pracovaly tehdy desítky fotoreportérů, aby po dobu osmi let zdokumentovali a zpropagovali cílenou transformaci amerického venkova.
Plzeňskou výstavu tvoří 250 černobílých snímků, většina z nich pochází z archivního fondu Knihovny kongresu ve Washingtonu. Tím, že kurátor Radovan Kodera díla rozvěsil v různých prostorách synagogy, opět potvrdil tezi, že vhodně zvolený i využitý prostor může z expozice vytvořit originální vizuální projekt.
V tomto případě je to ovšem něco za něco. V některých místech není příliš světla nebo se ve skle chránícího fotografie odrážejí některé předměty z okolního prostoru. Člověk se ale kvůli tomu musí více snažit vnímat příběhy odehrávající se na ploše před ním. Musí mnohem více hledat detaily, aby se dobral toho, co to které dílo skrývá a o čem promlouvá.
Většina prací zastupuje sociální či humanistický dokument
Někdy dokonce určitý moment a určité světelné podmínky estetický dojem ještě akcentují. Na fotografii jeden z autorů zobrazil dospělého muže a dva chlapce, kteří mu zapózovali před chatou. Do toho se však odrážejí z druhé strany hlavní lodi templu dvě barevné okenní vitráže a vytvářejí jakýsi astrální světelný rám.
Většina prací zastupuje sociální či humanistický dokument. Základem tohoto stylu fotografie je přenesení tíživé atmosféry na papír, ale výsledek nesmí působit jako výsměch někoho, kdo stojí na druhé straně. Důležitý je soucit s lidmi, kteří jsou často chudí a živoří na okraji společnosti.
Když John Vachon zaznamenal dva páry dětských nohou, které jsou špinavé, a jedny trčí v obludných škrpálech a druhé jsou bosé, nechtěl se hornickým ratolestem vysmívat, ale snažil se poukázat na jejich špatnou situaci. Podobný pocit máme, když hledíme do unavených očí brýlaté matky, která se svou rodinou migruje z Jižní Dakoty někam dál, nebo do očí zoufalé matky sedmi dětí bez jídla.
Walker Evans, Arkansas, Forrest City. Lidé, kteří přišli o domov během povodní, čekají na jídlo, Únor 1937
Obě fotografie pořídila Dorothea Langeová během své cesty po Kalifornii v roce 1936. Dokázala jako žena prostřednictvím vlastního vizuálního zobrazení situaci nejen niterně pochopit, ale také výmluvně prezentovat.
Expozice má i dokumentární význam, protože naplno ukazuje dobu, kdy se USA začaly stávat zemědělskou, průmyslovou i politickou velmocí.
A definitivně opustily romantický svět indiánů a kovbojů z Divokého západu. Dva náčelníci v čelenkách z orlích per nemající před svým teepee uvázaného koně, ale zaparkované auto na snímku od Johna Colliera, jsou toho velmi pádným důkazem.
| Farm Security Administration 1935–1943 |
|---|
| Velká synagoga, Plzeň, do 31. října |