Článek
Bryana Adamse mají čeští fanoušci rádi, a tak nebylo divu, že O2 arena jimi byla téměř zaplněná. Zpěvák i se svou doprovodnou kapelou za to poděkovali už jen tím, že před sebe nepustili žádné předskokany, ale krátce po dvacáté hodině začali a nechali si celý večer pódium pro sebe. Nápad to nebyl marný, protože nikdo z diváků nebyl se startem vystoupení unavený čekáním a mohl si v dobrém rozpoložení užívat každé písničky.
Adams jich odehrál skoro třicet. Sahal přitom jak do své bohaté minulosti (tedy i k hitům Heaven, Run To You, Summer Of ’69, Somebody, 18 til I Die nebo (Everything I Do) I Do It For You), tak i k loňskému albu Get Up!, z něhož vybral pět skladeb.
Jestliže zmíněná deska byla jeho definitivním přiznáním lásky k hudbě padesátých a šedesátých let, pak bylo postupem času i v O2 areně patrné, že těm časům trochu přizpůsobil i zvuk starších skladeb. Byl totiž až moc uhlazený, muzikanti si v písničkách nacházeli místo pro krátká sóla (veskrze milá a osvěžující) a sám Adams se nechával při zpěvu s chutí zaskakovat publikem, které snažně pělo po celou dobu jeho pobytu na pódiu.
Nebylo to nicméně vystoupení nezapomenutelné. Byť v něm bylo skoro všechno, co má dobrý koncert mít, postrádalo více vzrušení a dynamiky, větší dávku energie. Vzadu na pódiu provázely písně videa či záběry z vystoupení, někdy však ne a pozornost diváků se mohla soustředit pouze na to, co hudebníci zrovna předvádějí.
Těsně před závěrem vystoupení, které v podstatě dotáhl do konce Adams pouze s kytarou a foukací harmonikou, došlo k dojemnému momentu. Reflektor nasvítil sympatický pár a on ji požádal o ruku. Slzy kanuly nejenom z kukadel dívky, ale i z očí mnoha diváků v hale.
Celý daný okamžik definoval právě končící koncert jako pohodovou rockovou párty s příjemnými písničkami a dobrou atmosférou.
Bryan Adams |
---|
O2 arena, Praha, 5. října 2016 |