Jako by se to teď rozhodla shrnout na nové desce A tak si jdu... Styly a vlivy se přirozeně střídají a Koubková je v nich vždy uvolněná a svá, tedy potřeštěně - ehm - koubkovská.

Oslavuje na ní též hudební volnost, a to jak autorskou, tak interpretační. Proto není divu, že si hned v první písničce A tak si jdu... zajuchá tak upřímně, že to posluchače až svádí k tomu prožít v tu ránu stejnou radost, jakou prožívá ona. Není to problém, strhnout Koubková umí s lehkostí a úsměvem.

Obal alba Jany Koubkové.

Obal alba Jany Koubkové

FOTO: Supraphon

V dalších písničkách se sice ukazuje, že ne vždy je jako zpěvačka absolutně charismatická, ale její cit pro přednes skladeb je obdivuhodný a pro dojem z celku rozhodující. Když zpívá Země se otřásá, je naléhavá, v Šípru je uvolněná, v Hořela hora skoro šeptá, v Retro kecech trochu dovádí a dojde i na scat nebo blues.

Na ruku jí jdou instrumentální výkony členů její kapely, těžkopádnost se naopak občas dostaví s některými rýmy. I tak je to ale solidní deska dámy, která toho ví o hudbě i životě dost a dost.

Jana Koubková: A tak si jdu...
Supraphon, 43:30

Celkové hodnocení: 65 %

 


Může se vám hodit na službě Zboží.cz: