Čtveřice z Alberty loni oslavila dvacet let existence. I při té příležitosti si naplánovala velké koncertní turné a jednu zastávku nasměrovala do Prahy. Zpěvák Chad Kroeger měl ale zdravotní problémy s hlasivkami, a tak bylo turné zrušeno a on putoval na operační sál. Ostatní si užívali dovolenou a těšili se, až se zase pospolu vrátí na pódia.

Do Prahy takto přijeli v neděli večer. Hokejová hala byla bezmála plná, fanoušci se sjeli i ze zahraničí a za svou přízeň a trpělivost od Nickelback dostali dvouhodinový koncert, v němž zazněly všechny podstatné skladby z jejich osmi studiových alb.

Sama kapela si koncert v Praze užila.

Sama kapela si koncert v Praze užila.

FOTO: Petr Horník, Právo

Ve své tvorbě čerpají především z hard rocku sedmdesátých let. Nejsou ale archaičtí nebo retro. Mají moderní a plný kytarový zvuk, staví na chraplavém a pevném hlasu Chada Kroegera a disponují mnoha velmi silnými melodiemi. Přitom si Kroeger a Ryan Peake rádi vystřihnou kytarové sólo, pokaždé ale jen tak dlouhé, aby písnička neztratila napětí.

Přesně takhle to fungovala i v neděli. Navíc byl od první chvíle v hale velice dobrý zvuk, takže Nickelback servírovali své kousky v plné parádě a s přehledem.

Chad Kroeger na koncertě v Praze.

Chad Kroeger na koncertě v Praze.

FOTO: Petr Horník

Problémem byly pauzy mezi písněmi. Byly totiž dlouhé, plné neveselých vtípků, z nich část byla vnitrokapelní, takže fanoušky oslovovala spíše jenom proto, že zůstali zdvořilí. Atmosféru koncertu to vždy trochu shodilo a další písnička ji takříkajíc nahazovala znovu. Sice bez potíží a hned, nicméně kdyby Nickelback zkrátili své proslovy, mohly to být strhující dvě hodiny. Takhle to, co svým profesním výkonem - obrazně řečeno - zapálili, ihned svým poněkud vidláckým chováním uhasili, aniž by to bylo žádoucí.

V O2 areně bylo téměř vyprodáno.

V O2 areně bylo téměř vyprodáno.

FOTO: Petr Horník, Právo

Přesto to byl vřelý, emotivní a velmi dobrý koncert. Že v něm mělo jít především o písničky, bylo patrné z toho, jak skromné bylo pódium. Nad hlavami muzikantů běžela velká projekce (dvě další byly po stranách) a kolem ní se rýsoval jakýsi půlkruh složený ze světel. To bylo vše.

Připočteme-li dobrý výkon klasickým hard rockem ovlivněných kanadských Monster Truck v roli předkapely a přimhouříme-li oko nad chutí Nickelback dokola cosi vyprávět, byl to veskrze povedený rockový večer.

Celkové hodnocení: 80 %