Článek
Na úvod zazněla pod taktovkou litevského dirigenta Martynase Stakionise skladba Janus lotyšského skladatele Georgse Pelecise, v níž excelovala zmíněná interpretka. Tempově kontrastní kompozice konsonantního (libozvučného) charakteru vychází z renesanční hudby, má však znaky díla 21. století.
S velkým úspěchem se setkala Čtyři roční období v centru Buenos Aires (Cuatro Estaciones Portenas) argentinského skladatele Astora Piazolly, která jsou moderní obdobou slavných houslových koncertů Antonia Vivaldiho. Tato spjatost je ostatně podtržená nečekanými citacemi ze zmíněného díla barokního mistra, které tam později vložil ruský skladatel Leonid Desyatnikov. Ten také dílo z Kremerova podnětu na konci devadesátých let upravil a nově instrumentoval pro potřeby smyčcového orchestru. V sólovém partu exceloval jako pravý showman zakladatel a umělecký šéf souboru Gordon Kremer.
Druhá část večera patřila Concertu grossu č. 1 rusko-německého skladatele židovského původu Alfreda Schnittkeho. V něm zazářili oba znamenití sólisté. Šestivěté dílo obdobné barokní svitě obsahuje názvuky tvorby Vivaldiho, mísí se s ohlasy argentinského tanga a přináší postupy typické pro Gustava Mahlera nebo Igora Stravinského.
Tvorba Antonína Dvořáka byla na koncertě zastoupena Notturnem H dur.