Ve Dvořákově síni Rudolfina s ním vystoupil Jiří Bárta, který přednesl sólový part skladatelovy snad nejoblíbenější kompozice, Koncert pro violoncello a orchestr h moll, opus 104. Večera se vedle členů skladatelovy rodiny zúčastnil také Karel Gott.

Bártovo pojetí Dvořákova violoncellového koncertu nese znaky znamenité Chuchrovy školy, zejména pokud jde o frázování a logické rozvržení jednotlivých ploch velkolepé hudební formy. Je však temperamentnější se zdůrazněním některých obzvlášť vypjatých melodických linií.

Došlo na dvě autentická podání – české a anglické, protože světová premiéra díla se konala v roce 1896 v Londýně.

Ve druhé části večera zazněla pod rozmáchlým gestem italského dirigenta Gianandrey Nosedy Symfonie č. 2 e moll, opus 27 Sergeje Rachmaninova, která vyniká melodickým bohatstvím vycházejícím z pravoslavné hudby. Není bez zajímavosti, že téma ze třetí věty přednášené klarinetem použil americký poprockový zpěvák a kytarista Eric Carmen pro svou píseň Never Gonna Fall in Love Again, později panamský jazzový klavírista Danilo Pérez jako základ pro svou skladbu If I Forget You a před dvěma lety mexický režisér Alejandro González Iñárritu ve filmu Birdman.

Famózní výkon londýnských symfoniků završily dva přídavky v podobě ruského tance Trepaku z Čajkovského baletní svity Louskáček a temperamentní části z Montiho Čardáše.