Na albech jsou Red Hot Chili Peppers divokou formací, která dokáže posluchače vtáhnout do svého hudebního světa. Ten je crossoverový, tedy se v něm mísí různé hudební styly – rock, funk, rap i hard rock. Na nedělním vystoupení se sice styly mísily také, kapela ve svém setu vytahovala jednu chytře i profesionálně složenou a zaranžovanou skladbu za druhou, nicméně energie z nich zůstávala na pódiu.

Zpívá Anthony Kiedis.

Zpívá Anthony Kiedis.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Že tam opravdu dlela, bylo evidentní na první pohled. Hned v úvodu se baskytarista Flea a kytarista Josh Klinghoffer přimkli k bicí soupravě Chada Smitha a v úzkém kruhu přiváděli hudební magii k životu. Blízkost muzikantů na scéně to usnadňuje, a tak když se po chvíli přidal i zpěvák Anthony Kiedis, bylo evidentní, že se ji muzikantům podařilo probudit.

Úvodní Can’t Stop roztančila publikum včetně několika stovek sedících diváků. Následující Suck My Kiss ještě udržela atmosféru, ale s dalšími písněmi se to v hale přece jenom zklidnilo a sedící zůstali během koncertu ve většině případů nadále sedět, což svědčí o tom, že je koncert dostatečně nestrhl.

Zleva baskytarista Flea, bubeník Chad Smith a kytarista Josh Klingfhoffer.

Zleva baskytarista Flea, bubeník Chad Smith a kytarista Josh Klingfhoffer.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Red Hot Chili Peppers používali zajímavý trik. Před většinou písniček se dali do improvizace a vytvořili hudební motiv, u kterého chvíli setrvali. Nebyly to nekonečně dlouhé okamžiky, naopak. V praxi to pak fungovalo tak, že s následujícím úvodním riffem připravené skladby přišla i vlna dychtivosti diváků a vlastně též muzikantů. Netrvala ale nikdy příliš dlouho. Kapela přehrála písničku a na další vlnu musela vytvořit nový rituál.

Koncertu vládla i zajímavá scéna.

Koncertu vládla i zajímavá scéna.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Přitom lze její nové i starší skladby označit jako brilantní. Mají švih, hudební nápaditost, interpretační jistotu, v Praze především po stránce instrumentální. Kiedis zejména na začátku koncertu občas ztratil nad svým hlasem kontrolu, což se ale postupně zlepšovalo a set se ve své polovině proměnil ve slušnou profesní exhibici všech protagonistů, z níž už vypadávaly jen Klinghofferovy občasné nejisté vokální doprovody.

Došlo i na sólo Fley a Klinghoffera, stejně tak na coververzi skladby What Is Soul?, jež je z repertoáru formace Funkadelic a na probíhajícím turné Red Hot Chili Peppers zazněla poprvé.

Anthony Kiedis při své práci.

Anthony Kiedis při své práci.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Velmi originální bylo pódium, respektive světelná show. Zprvu skromně vyhlížející scéna se s první skladbou rozzářila zadní projekcí, na které byly promítány nápadité a barevně pestré animace i záběry z dění na pódiu.

Nad hlavami muzikantů i diváků v prvních řadách byla obrovská rampa, na níž bylo umístěno na tisíc trubicovitých lamp. Ty se různě pohybovaly směrem dolů i nahoru a měnily barvu světla, čímž zprvu vytvářely příjemnou a nápaditou podívanou. To kouzlo ale vydrželo zhruba do poloviny koncertu, potom už se tanec oválných lampiček stal stereotypní a možná i on se spolupodepsal na tom, že hudební magie, kterou kapela Red Hot Chili Peppers na albech disponuje, pozbyla při pražském vystoupení energie.

Šlo to i vsedě.

Šlo to i vsedě.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Diváci ale slyšeli takové hity, jakými jsou Californication, Under The Bridge nebo Give It Away. A viděli své hrdiny, kteří v devadesátých letech měnili tvář rockové scény a dnes tvoří stabilně slušné skladby a hrají obstojné koncerty.

Red Hot Chili Peppers
O2 arena, Praha, 4. září

Hodnocení: 70 %