Na programu byla Janáčkova opera Její pastorkyňa (uvedená pod titulem Jenůfa) a to v kvalitním provedení sólistů pražského Národního divadla i hostů. Výborné bylo především obsazení čtveřice protagonistů: Jenůfu citlivě zpívala zkušená Dana Burešová, Richard Samek zdůraznil Števovo furiantství, Jaroslav Březina zase zahořklost a vroucí cit Lacy Klemeně.

Pro mnohé kolegy i diváky byla objevem Kostelnička mezzosopranistky Elišky Weissové. Pěvkyně, jež po Santuzze a Ortrudě míří přesvědčivě k dramatickému (mezzo)sopránu a kterou pražské Národní divadlo obsazuje zatím jen do malých rolí, nadchla diváky dramatickým prožitkem, suverénními výškami a dynamicko-výrazovým propracováním role, jež do budoucna jistě bude patřit k jejím životním. Na Grabštejně ji zpívala prakticky bez zkoušky, ale až na detaily, na nichž lze ještě zapracovat, pokud bude pěvkyně mít příležitost roli pravidelně zpívat, je její Kostelnička velmi působivá a staví se důstojně do řady dnes už uznávaných představitelek této náročné a krásné postavy.

Richard Samek jako Števa a Dana Burešová jako Jenůfa v prvním dějství grabštejnské Jenůfy

FOTO: Hana Smejkalová

Grabštejnská operní představení se hrají s klavírem. I letos k němu usedl výborný David Švec, dirigentsky sólisty i komorní sbor ND podržel Jan Chalupecký. Janáčkově opeře kupodivu klavírní doprovod neuškodil, diváci více vnímali sólisty, jimž bylo dobře rozumět, a prožívali tak příběh nešťastné Jenůfčiny lásky s velkým citovým zaujetím.

K úspěchu představení přispěla i v programu neavizovaná, ale nápaditá režie Luďka Veleho akcentující téma zmařeného dětského života, a to na scéně, kterou vytvořily Jitka Jelínková a Hana Dýcková. Grabštejnská Jenůfa tak chytla za srdce i ty, kteří mají k Janáčkovi dosud nedůvěru, takže v závěru se nadšeně, ve stoje a dlouho tleskalo a volalo bravo.

Součástí grabštejnských beneficí jsou i každoroční vernisáže výtvarníků spojených s tímto krajem pořádané v hradní Galerii sv. Barbory. Letos zde vystavuje mladoboleslavská výtvarnice Marie Tomášová, jejíž tapisérie a koláže dýchají teplými odstíny a ženskou expresí vtělenou do textilních materiálů.

Grabštejnské benefiční koncerty jsou každoročním svátkem, za nímž na sever přijíždějí stovky lidí z celé republiky. A nejenže se benefice zasloužily o záchranu a znovuvybudování cenné architektonické památky, ale zasáhly i do osudů mnoha lidí, které přivedly k vnímání opery a její krásy. A to je zásluha Luďka Veleho a jeho obětavého týmu, v němž letos bohužel poprvé chyběl nedávno zesnulý dobrý člověk a neúnavný spolupracovník Karel Zeman. I jemu právem patřila část grabštejnského aplausu.