Proč jste nazvali desku Americký sen umřel?

Gallo: Byl to dobře fungující název kvůli všem problémům, jimž čelila Amerika. Zdálo se nám, že máme hodně písní zabývajících se našimi obavami o naši zemi.

Myslíte si, že je Amerika v krizi? Vypadá to, že se ekonomicky zotavila.

Gallo: Amerika se ekonomicky nezotavila. Situace se zlepšila od ekonomického krachu v roce 2008, ale dokud budou banky a Wall Street provozovat představení, které dělají a dlouho dělaly, každých osm deset let bude v Americe finanční krize. Historie to bez nejmenších pochyb prokazuje.

Média vytvářejí dojem, že tu všechno funguje, ale věci neprobíhají tak dobře, je ukazují. Doopravdy se to nezlepší, dokud nedostaneme peníze ven z politiky. A nestane se to během chvilky.

Co vás inspirovalo hudebně?

Gallo: Hráli jsme hodně materiálu z našeho prvního EP United Blood a z prvního alba Victim In Pain. Jsem přesvědčen, že nás to ovlivnilo v tom, že jsme se vrátili ke svým kořenům a udělali více písní v podobné náladě, ale došlo k tomu úplně přirozeně během procesu tvorby.

Zahrajete na festivalu Brutal Assault, který začíná 10. srpna, opět průřez repertoárem?

Miret: Řekl bych, že to bude směs z různých alb, většina ale bude z posledního alba The American Dream Died.

Agnostic Front jsou jedněmi z nevýznamnějších představitelů newyorského hard coru. Není těžké nést tento odkaz a pořád dokola hrát Gotta Go, jako musejí Black Sabbath stále opakovat Paranoid?

Gallo: Rádi říkáme, že je to jako špatné manželství. Zůstáváme v něm kvůli dětem. Láska ke scéně a hudbě je něco, čeho se nikdy nevzdáme. Pro mě není těžké hrát dokola tuto píseň, protože se nám líbí, jak dav zareaguje vždycky, když ji hrajeme. Je to klasická píseň a hrdě ji hrajeme každý večer.

Dáváme klukům, co chtějí, jedeme v tom společně. Naopak fanoušci nás pomáhají udržet naživu. Bez nich bychom v tom nemohli pokračovat. Doufám, že tento odkaz poneseme dál, dokud to fyzicky zvládneme. Věřte mi, není z toho moce peněz.

Jak se vám daří udržovat si formu?

Miret: Je to pro nás přirozené, energii dáváme a požadujeme ji zpátky. Je to velmi fyzické a emocionální. Tělo a duše, to je hard core.

Brutal Assault je metalový festival, vy jste se ale objevovali i na punkových akcích. Jaké to je pohybovat se mezi různými scénami?

Gallo: Agnostic Front byli vždy přijímáni na všech undergroundových scénách, protože se nebojíme experimentovat se zvukem. Byli jsme ovlivněni punkem, hard corem, thrash metalem i oi. Abychom získali náš sound, smíchali jsme všechny tyto styly, takže můžeme hrát na jakémkoli festivalu a poskytnout lidem, co chtějí slyšet.

Mnoho představitelů newyorského hard coru jako Sick of It All nebo Madball říká, že byli zpočátku ovlivněni metalem a až pak punkovou etikou. Jak to bylo s vámi?

Gallo: Nás napřed inspiroval punk. Z toho také vzešel zvuk hard coru, který vyrostl z punkových kořenů. Zvuk je mnohem agresivnější, ale pocit se zrodil z punku. S metalem jsme začali experimentovat až později.

Kdo vás inspiroval?

Miret: Především původní punkové kapely, vzešli jsme z této scény. Je to v naší DNA. Byli jsme ovlivněni Ramones i Necros a SSD a vším mezi tím.

V osmdesátých a devadesátých letech byl Agnostic Front často bráni jako skinheadská kapela. Co vás zaujalo na skinheadech, kteří byli v Anglii a vlastně ve většiny Evropy také spojováni s rasismem?

Gallo: Přijali jsme etiku dělnické třídy spojenou s tímto hnutím. Podívat se na to můžete různě, ale neměli byste hodnotit knihu podle obalu. Existuje hodně protirasistických skinů a rasismus existuje na mnoha jiných hudebních scénách. My jsme vyrostli v multirasovém New Yorku s různými etniky, takže jsme se naučili jak spolu žít, to je na New Yorku krásné.

Neuvažujete, že byste záběr ještě rozšířili třeba o prvky hip hopu, jaký využívají rap-metalové skupiny nebo Crown of Thornz?

Miret: Žádný hip hop! V zásadě recyklujeme sami sebe. Vždycky jsme byli vůdci a ne následovníci a děláme především to, u čeho cítíme sami, že je to dobré pro nás a čemu můžeme být oddáni na našich živých vystoupeních. Všechno je to o tom, co potřebují texty a někdy i hudba, aby tím procházela agrese.

Existujete od roku 1980, ale pamatuju si, že jste v Praze měli koncert v roce 1992, který měl být poslední. Proč jste se rozhodli skončit a pak zase kapelu obnovit?

Gallo: Roger potřeboval strávit nějaký čas s malou dcerou a s rodinou. Pro nás je rodina první, tak jsme pokračovali s Madball, dokud nebyl Roger připravený se vrátit.

Jaké to je hrát a mít rodiny?

Miret: Udržuje nás to uzemněné. Je těžké opustit naše rodiny a zejména naše děti, ale tato hudba nás vždycky držela pohromadě a byl to zábavný způsob učení se zkušenostem. Taky si děláme po celém světě nové přátele, co že skvělé.

Když se nyní s odstupem ohlédnete, co pro vás znamenala  dvě léta ve vězení za drogy?

Miret: Vězení na mě mělo velký vliv, jasně posunulo můj život k lepšímu. Naštěstí to v něm kvůli mé protřelosti a zkušenostem z ulice nebylo až tak obtížné, jenom mi chyběla rodina a přátelé. Rozhodně to ze mě udělalo silnějšího člověka a jedním z největších důsledků je vliv na texty na One Voice, což je náš The Wall nebo Quadrophenia, je to retrospektivní album napsané z vlastní zkušenost.