V  režii Václava Spirita se představili mladí herci od osmnácti do pětadvaceti let, členové jednoročního praktikantského kurzu, jehož součástí je i nastudování inscenace během intenzivního tří- až čtyřtýdenního procesu.

Jejich Sen netrvá déle než osmdesát minut a je především radostnou kolektivní hrou. Inscenátoři rezignovali na temnější a spletitější zákruty Shakespearova textu a sehráli temperamentní lehkou komedii, pohybově i slovně dokonale zvládnutou, z níž nikdo nepoznal, že hronovské představení provázely složité přesuny a záskoky, aby se vůbec mohlo odehrát.

Shakespearův text je sice hrou mnohem komplikovanější, ale o to tady nešlo. Největším pozitivem, které si z představení diváci odnášeli, byla evidentní radost ze hry i odezvy publika. A z herecké šikovnosti jednotlivých kamínků této dokonalé scénické mozaiky.

Představitelka Puka anebo tkadlec Zettel byli prostě úžasní. A jazyková bariéra nikomu moc nevadila. Mimochodem, mladí němečtí herci si výborně věděli rady s veršem, dikcí i srozumitelností mluveného slova.

Zaujal Dykův Krysař

Z toho, co bylo dosud na Hronově k vidění, zaujala aktualizovaná adaptace Dykova Krysaře v podání Rámusu a Krtka z Plzně. Je to dobře zvládnuté téma, v němž krysy nejsou největší hrozbou města Hammeln, kterou jsou sami zkorumpovaní, rozhádaní a udavačští Hammelnští. A skvělá byla i nápaditá práce s loutkou – krysy vytvořené z ponožek byly opravdu výborné.

Zklamáním naopak bylo Vůjtkovo Smíření divadelního studia D3 Karlovy Vary, které téma zvěrstev páchaných na odsunovaném německém obyvatelstvu těsně po skončení druhé světové války rozmělnilo formou „scénického čtení v kabaretním duchu“.

Nevzniklo ani mrazivé, odosobněné působení faktů, ani dobře zahrané divadlo. Vznikl kočkopes avizovaný jako „odsud letem světem“, který připomínal agitku z padesátých let obrácenou opačným směrem. A to i přes některé sugestivní výkony jednotlivých představitelů.