Článek
V úvodu nás autoři celkem zbytečně přesvědčují, že starověké čínské filozofy vnímáme chybně jako dědy, kteří trousí básnické fráze o harmonii, zatímco jde o osobnosti, které mají co říci současným lidem (vzdělaný čtenář odpustí, protože něco takového si samozřejmě nemyslí).
K čemu nám tedy je ten taoismus, Konfucius, Mencius a kdovíco ještě? V první řadě zpochybňují náš líný ustálený názor na svět, což není na škodu. Naše středo/západoevropské chování vychází většinou z protestantských myšlenek, které považujeme za samozřejmé, ve skutečnosti tady ale z hlediska dějin nejsou příliš dlouho a není jisté, že jsou nejlepší.
Kniha nám připomíná ono prozření, které dobře znají cestovatelé (nikoliv komerční turisté), ale průměrnému Čechovi uniká: všechny společnosti na světě se s odzbrojující samozřejmostí považují za jediné „normální lidi“, zatímco ti druzí jsou podle nich exotičtí, zajímaví či legrační (dobře se to pozoruje zejména ve Francii).
Z hlediska Číňana jsme exotičtí, nepochopitelní a srandovní my, stejně tak se směje Laponec Afričanovi, Afričan Japonci, Japonec Islanďanovi. Běžný Čech nerozezná Sinhálce od Tamila, ale oni se považují za naprosto odlišné a přesvědčí vás, že ti druzí jsou hrozní.
Kalkulačka, nebo instinkt?
Od pochopení, že neexistuje jen jeden normální životní styl a kultura, pokračují autoři k tomu, že neexistuje jedno já. Východní myslitelé to vidí spíše tak, že jsme velkým kotlem potenciálu, který se může a nemusí realizovat. Držet se přísných zásad a abstraktních ideologií může být na škodu, svět se totiž proměňuje a člověk s ním. Odtud pramení mimo jiné i související buddhistický náhled, že duše vůbec neexistuje, člověk je přece každý den někým novým.
Životní situace tak podle některých čínských filozofů nelze racionálně vypočítat a často bývá lepší spoléhat na instinkt než na pravidla a programy, které nám někdo v dětství vnutil. Cit pro situaci je ovšem třeba kultivovat, pozorováním lidí či meditací.
Na otázku, v čem nám dávno mrtví čínští filozofové mohou pomoci, má kniha několik odpovědí. Jedna zní asi takto: Nebuďte roboti a převraťte život naruby.