Článek
Před třemi lety jste mluvil o tom, že přemýšlet o vydávání hudby jen v intencích alb je omezený pohled. Poté jste natočil Currents, jedno z nejlepších alb loňska. Co se stalo?
Já měl nahrávání desek vždy rád. Jenom se na to nerad dívám jako na jedinou cestu, jak mohu svou hudbu pustit do světa. Když například chcete představit jednou za čas nový kousek, můžete to udělat při vystoupení. Není striktně dané, že musíte vše vydat na desce.
Přistupoval jste ke vzniku všech svých tří alb jako k většímu celku, nebo je některé z nich spíše kolekcí písní v určitém čase?
Každá z těch písni vznikla individuálně jako samostatná skladba, ale potom to začne do sebe zapadat. Je to jako puzzle. Otevřete krabici nápadů a skládáte. Dohromady to tvoří obraz.
Skvělé renomé jste získal už prvními dvěma alby, ale z pohledu České republiky se zdá, že loňské Current bylo zásadním celosvětovým úspěchem. Vnímáte to také tak?
Rozhodně. Nejsem si jistý proč, asi je to kombinace více faktorů. Já prostě jenom dělám hudbu, kterou mám rád. Snažím se, aby byla ne přímo přístupnější, ale aby si ji lidé mohli snadněji užít. Chci, aby lidé rozuměli tomu, o čem zpívám. Myslím si, že to je mé jedinečné album. Zároveň se líbí různým skupinám lidí. Těm, kteří mají rádi pop, i těm, kteří milují rock. Je někde mezi těmito světy.
Hudbu tvoříte sám, bez kapely. Ta vás na koncertech v podstatě jen doprovází. Proč? Kvůli větší umělecké svobodě?
Ano, rozhodně. Dělám to tak od mládí, asi od dvanácti let. Cítím to jako cestu, jak vytvořit nejexpresivnější hudební zážitek. Člověk se tak dostane k nejhlubším emocím a může vytvořit umění, které je jedinečné.
Na dvou písních jste ale například spolupracoval s Markem Ronsonem.
To ano. Ale když tvoříte s někým, je nutné dělat kompromisy. Ten druhý může mít nápady, které jdou úplně opačným směrem. Musíte najít střed. O tom je spolupráce s dalšími lidmi. Já sám rád hledám místa, která jsou úplně jinde. Někde daleko. To je můj přístup.
Od počátku se vám dostává nebývalé množství pozitivních ohlasů a chvály na vaši hudbu. Kdo je váš nejsilnější kritik?
Asi kluci z kapely. Nelakují nic na růžovo, jednají se mnou přímo. Je to dobře, je důležité mít lidi, kteří vám řeknou, že jste vytvořil něco příšerného. Ale chuť na sobě pracovat mám v sobě.
Často mluvíte o tom, že byste chtěl skládat čisté popové písničky pro další interprety. Mimochodem, už smíte mluvit o spolupráci s Lady Gaga?
Nesmím. Minule jsem si pustil pusu na špacír a měl jsem kvůli tomu dost problémů.
Vaše hudba je ale daleko sofistikovanější, není to přímočarý pop. Proč to tak je?
To je dobrá otázka. Když něco píšu pro sebe a musím se za to postavit, chci, aby to bylo sofistikované a do určité míry intelektuální. Aby to bylo oceňováno jako umění. Miluji hudbu, u které nemusíte přemýšlet a necháte se unést. Takový je pop. Ale zároveň miluji hudbu, která vás přemýšlet naopak nutí. Tu tvořím pro sebe, protože chci, aby si o mně lidé mysleli, že jsem chytrý autor. K alternativní i popové hudbě mám naprosto stejný respekt.
Jací autoři vás inspirují svým přístupem?
Třeba chlapík jménem Max Martin. Napsal snad všechny hity Britney Spears a Backstreet Boys. Skládal pro všechny tyto hvězdy a nikdo ho nezná.
Colours of Ostrava je festival, který je výjimečný svým industriálním prostředím a přívětivou atmosférou. Vy jste hrál na festivalech po celém světě, který vás uchvátil?
To se neustále mění. Pokaždé někam přijedu a říkám si, že tohle je teď můj nejoblíbenější. Jenom letos jsme už byli na mnoha krásných místech. Nedávno jsme třeba jeli do Španělska a hráli na místě, které bylo na kopci a bylo tak vidět na míle daleko.