Hlavní obsah

RECENZE: Red Hot Chili Peppers zůstali pouze u snahy

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pět let čekali fanoušci americké skupiny Red Hot Chili Peppers na nové album. Pět let žili v naději, že jim formace ukáže směr, jakým by se rocková hudba mísená s jinými styly mohla vyvíjet. Po pěti letech se ale dočkali pouhého opakování staré formulky.

Foto: Warner Music

Red Hot Chili Peppers, zleva Chad Smith (bicí), Anthony Kiedis (zpěv), Josh Klinghoffer (kytara) a Flea (baskytara)

Článek

Red Hot Chili Peppers se totiž vrátili ke svým kořenům, a pokud jejich nové album The Getaway něco připomíná, pak především první tři alba v diskografii a také kapelní zvuk z devadesátých let. Všechno je ale moderně pojaté, v tom se tahle čtveřice posunula.

Buďme objektivní a konstatujme, že Red Hot Chili Peppers byli na svých dávných deskách výteční a hudebně zajímaví. Tu druhou vlastnost si ponechali, autorskou kvalitu ale zvalchoval čas. Tak silné skladby, jaké mají ve své historii, tentokrát nepřinesli. A když už tomu některá napovídá, pak se poměrně brzy vybaví ta, které se velmi podobá, ta z historie.

Red Hot Chili Peppers se před několika týdny přihlásili prvním singlem Dark Necessities. Na albu sice nepatří k nejsilnějším, jeho úvod navíc značně připomíná písničku Venice Queen z desky By The Way (2002). Je ale třeba přiznat, že linka zpěvu Anthonyho Kiedise patří k těm, které si lze zapamatovat.

Povšechně totiž deska trpí tím, že působí dojmem jakési hmoty vyskládané ze starých fíglů kapely. Nepůsobí příliš kompaktně a silné melodie aby na ní člověk pohledal. V lepším případě lze napsat, že to není album na první poslech. Po pěti posleších se ale ukáže, že to není ani album na pátý poslech.

Foto: Warner Music

Obal nového alba

A tak je třeba chytat se dílčích kvalit. V písničce We Turn Red je všechno, za co mají fanoušci kapelu rádi. Minimalistická kytara, funky baskytara, výbušná rytmická sekce, vyprávěný i zpívaný projev vokalisty a text s obratem o tom, že váš kaňon je opravdu dokořán. Je to ten nejvýmluvnější návrat ke kořenům.

Sick Love svou náladou připomene slavnou Under The Bridge z alba Blood Sugar Sex Magik z roku 1991. Jejím spoluautorem je Elton John, melodicky patří k těm výraznějším, nicméně opět je to jen evokace starých časů.

V Goodbye Angels se ukazuje, že Josh Klinghoffer je sice kytarista, kterého fanoušci ještě tak docela nepřijali, nicméně své řemeslo ovládá dobře. Zvládá v ní bravurně rockový rejstřík a v závěru vystřihne i znamenité kytarové sólo.

Skladba Go Robot se nese v diskotékovém duchu jako vystřiženém z osmdesátých let, ve Feasting On The Flowers zase Kiedis zpívá o tom, jaké je to mít pocit, že jste nebyli schopni pomoci svým přátelům.

The Getaway je album, které v diskografii Red Hot Chili Peppers nesporně obstojí. Není to ale album, jež by se svou progresí jakkoli přibližovalo těm z osmdesátých a devadesátých let.

Celkové hodnocení 70 %

Red Hot Chili Peppers: The Getaway

Warner Music, 53:47

Reklama

Výběr článků

Načítám