RECENZE: Výstava, která je satisfakcí rokenrolu

Organizátoři ji rozdělili na devět tematických sekcí, v nichž prezentují více než pět stovek artefaktů, a to jak z majetku členů kapely, tak z kolekcí soukromých sběratelů. Některé z nich tedy uvidí veřejnost poprvé.

Návštěvník výstavy se stává v první řadě sám za sebe účastníkem historie jedné hudební skupiny. Do pomyslného dění vstupuje symbolickou branou, kterou tvoří potemnělá a rudě nasvícená místnost, které vévodí obrovský nápis Ladies And Gentlemen. Jinými slovy, vítejte v říši „jeho satanského veličenstva” rokenrolu.

Jednotlivá zastavení jsou v mírně chaoticky na sebe navazujících místnostech, v nichž návštěvník klopýtá v šeru a za každým rohem očekává další překvapení. Proplétá se mezi obřími svítícími vyplazenými jazyky, figurínami oblečenými v divokých kostýmech a pestrobarevnými plakáty.

Pak z ničeho nic vstoupí do špinavých a smrdutých pokojíků plných zatuchlých odpadků a upatlaných talířů. Tak žila kapela na začátku své kariéry v jihozápadním Londýně v bytě druhé kategorie. Jestlipak někoho z muzikantů tenkrát napadalo, že tu pekelnou jízdu přežijí ve zdraví?

Každý si na výstavě může vychutnat živé provedení skladby Satifaction v 3D provedení. Iluze je dokonalá, zpěvák Mick Jagger se zjevuje metr od vás, kdežto kytarista Keith Richards klečí na pódiu a fascinovaně hledí do tváří lidí v mnohohlavém davu.

S každým dalším krokem na návštěvníkovi výstavy ulpívá mikroskopický prach zlatých šedesátých, dekadentních sedmdesátých a divokých osmdesátých let. Tento dojem se stává alfou i omegou expozice. Kapele ani organizátorům nešlo o to, aby udělali obyčejnou prezentaci anonymních věcí. Chtěli vtáhnout člověka do hry, aby měl pocit, že byl tehdy u toho.

Výstava Exhibitionism je mimo jiné i velkou satisfakcí hudebního stylu zvaného rokenrol, kterému při jeho vzniku mnozí prorokovali jepičí život. A kapelám, které byly jeho apologety, přiřkli roli hledačů východiska ve slepých uličkách.