Autor hry, spisovatel David Zábranský, Právu sdělil, že mu vadilo, jak se jeho druzi, tedy především pražští umělci, vyjadřují o obyčejném člověku a jím zvoleném prezidentu Zemanovi. Následně vznikla divadelní hra, ve které se snaží vysvětlit, že domovinu má člověk jenom jednu.

Zábranský si ve své hře zvolil jako typ domoviny Českou republiku a jako typ člověka herce a truhláře Stanislava Majera, který prý dlouhou dobu uvažoval, že by se přestěhoval do Německa. „Podle Majera a jemu podobných je dnes lépe v cizí domovině, venku, podle mě je i dnes lépe v naší domovině, tady,“ píše se ve hře.

Poté, co Zábranský shrne ve svém dramatu poměrně komplikovaný vznik naší vlasti, zamýšlí se nad dalším možným vývojem, nad stavem současné české umělecké scény i „ponižováním“ před Západem, v tomto případě Německem.

Ve hře, kterou si u Zábranského objednala režisérka Kamila Polívková, hraje Majer sám sebe, ovšem ve svých replikách se popisuje tak, jak ho vidí právě Zábranský. „S něčím se mi těžko ztotožňuje, něco mě právě naopak baví. David mi v mnohém změnil úhel pohledu, než jaký jsem měl dosud. Je to rozhodně pozoruhodné a je třeba to mít na zřeteli,“ popsal Právu své pocity z role Majer.

Rozporuplné reakce 

Naznačil, že podobně rozporuplné jsou reakce na hru. Zatímco někteří text chválí a těší se na uvedení, jiní Majerovi vyhrožují, že pokud to myslí vážně, přestanou se s ním přátelit.

Autor hry přitom pojímá Majera především jako typ a všímá si hlavně jeho chyb. Kritizuje jeho neustálou myšlenkovou emigraci. Ačkoli herec zůstává v Česku, vadí mu, že Majer se nesnaží s pomocí umění napravit věci, které mu vadí. „Pokud jde o domovinu, je takový herec a truhlář Majer v takovéto formě bezvýznamný. Domovina se vytváří tím, že ti, kdo mají talent, přiloží ruku k dílu a promyslí domovinu, celou domovinu, čili domovinu včetně Zemana,“ uvádí dále ve hře Zábranský.

Tvůrce také naznačuje, že kultivovanost západních zemí má limity a nikdo neví, co se stane, až je překročí.

Zábranský předpokládá, že prezident Zeman může být dalším stadiem kultivovaných politiků. Tedy těch, kteří už budou tak sofistikovaní, až nakonec budou muset logicky udělat krok zpět.