Na slavnostním zahajovacím ceremoniálu se ovšem nezabývala pouze jím, ale rozpovídala se i o sexismu v hudebním a filmovém průmyslu. K poměrům v zábavním průmyslu se přitom vyjádřila zcela nečekaně. „Fakt, že jsem žena, a mohu dělat to, co dělám, je vlastně jedinečný. Měla jsem skutečně velké štěstí,“ řekla.

Její úvahy se dotkly mimo jiné hudebních novinářů. Zauvažovala o nich takto: „Skutečně chlapskou doménou je, například, hudební žurnalistika. Je to asi jako mužský klub. Mají rádi hudbu, která je… většinou pro muže.“

Problémy s rovností mužů a žen se podle Björk netýkají jen hudební branže. Při debatě o její filmové zkušenosti, když si v roce 2000 zahrála ve snímku Tanec v temnotách dánského režiséra Larse von Triera, naznačila, že i ona tenkrát čelila diskriminaci. Být dnes herečkou je podle ní velice těžké.

„Nemohla jsem uvěřit tomu, jaké to pro herečky je. To, jak je s nimi zacházeno, je pro mě velká noční můra. Ve své vlastní kariéře a v rolích, které hrají, když už zestárnou, mají jenom malé a celkem bezvýznamné slovo. Muži tedy zestárnout mohou, ale ženy ne,“ rozhořčila se v Austrálii zpěvačka.

Za své jediné účinkování ve filmu přitom dostala ocenění jako Nejlepší herečka na festivalu v Cannes.