K inscenaci Experiment myší ráj se inspiroval pokusem amerického etologa Johna B. Calhouna, který v roce 1968 vytvořil kolonii myší s ideálními podmínkami k životu. Pokus dokázal, že ve chvíli, kdy je prostor obsazen a sociální role naplněny, soutěživost a stres jedinců vedou k úplnému zhroucení sociálního chování a ve výsledku k vyhynutí celé populace.

Havelka uspořádal v prostoru Nové scény konferenci Myšance. Myší masky nasadil nejen účinkujícím, ale i divákům, z nichž tak vytvořil „myší auditorium“, do něhož umístil jedince s připravenými reakcemi na přednesené referáty.

Až potud to zní zajímavě. Problém tkví v tom, že text autorské trojice Havelka, Sľúková a Ljubková setrval u pouhé analogie myšího a lidského světa, u čapkovského obrazu „ze života myší“, nic víc. Občasný humor plyne z jazykových i situačních analogií „myšstva“ a „lidstva“, ale jinak se jednotlivé příspěvky pohybují v očekávatelných hranicích typů (feministka, vyhořelý jedinec, agresivní dvojice rváčů v hledišti apod.), situací i témat. A ačkoli divák podvědomě očekává pointu, ta nepřichází a samotné vyústění inscenace je odhadnutelné dávno předem. Takže ačkoli představení netrvá déle než sedmdesát minut (bez pauzy), působí paradoxně zdlouhavě a nudně. Je to i tím, že herci v něm nemají co hrát a omezují své projevy na jednoduchou hlasovou stylizaci.

Na rozdíl od Havelkových inscenací zajímavých svou autenticitou (Dechovka v Baráčnické rychtě) či iluzí a silou lidského příběhu (Poslední trik Georga Meliese v hradeckém Draku) připomíná Experiment myší ráj spíš jeho práce se studenty katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, jíž je vedoucím. Obávám se, že z Myšího ráje si diváci odnesli jen to, co už beztak věděli. A nijak zvlášť se je atakovat nepodařilo. Nepomohly ani slušivé masky bílých myšek.

Jiří Havelka, Martina Sľúková, Marta Ljubková: Experiment myší ráj
Režie: Jiří Havelka, výprava: Dragan Stojčevski. Premiéra 25. května na Nové scéně ND
Celkové hodnocení: 60 %