Po předskakujících a stabilně dobře i poprockově nápaditě hrajících našich Lake Malawi začal Mika ve velkém stylu. Přišel na pódium sám, přednesl jakousi modlitbu, a když máchnul rukou, spadla opona a za ním se objevily pětičlenná kapela, karavan, pestře nabarvené piano a barevné kulisy.

Mikův koncert byl barevný.

Mikův koncert byl barevný.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

První skladby v programu patřily k těm nápaditějším z jeho repertoáru. Mika zvládal civilní projev i fistuli, byť v ní občas vyhlížel trochu směšně, jeho spoluhráči mu pomáhali ve vokálech a do sálu zněly skladby Talk About You, Good Wife, Grace Kelly či Relax, Take It Easy. Publikum se naladilo na naprosto přátelskou vlnu a Mika si pobytu na pódiu i zpěvu vpravdě užíval.

Postupem času, snad posílen vědomím, že jeho diváci v Praze jsou otevření všemu, však začal koncertní blok kouskovat. Skladby v jeho polovině už nebyly tak silné, Mika mezi nimi navíc dlouho hovořil, vysvětloval, a tak koncert ztratil spád a vlastně se docela táhnul. Kdyby namísto hodiny a padesáti minut trval pouze hodinu a půl, bylo by všechno v pořádku.

Mika ve Foru Karlín.

Mika ve Foru Karlín.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Teprve posledních několik písniček zase, především díky své melodičnosti a pozitivní atmosféře, nahodilo spadlý řetěz a Mika dozpíval se ctí. Dojem to sice napravilo, publikum bylo vpravdě nadšené, nicméně nevyrovnanost dramaturgie večera to už nevyvrátilo.

Mika
Forum Karlín, Praha, 25. května

Celkové hodnocení: 65 %