Jak se podařilo dostat právě tento český film do společnosti světoznámých snímků jako Formanův Valmont nebo Godardův Muž a žena?

Znamenalo to rok velmi intenzivní práce. Pan Frémaux si velmi hledí toho, aby sekce Cannes Classics byla doslova výkladní skříní restaurování filmů, takže jsme byli ve finální fázi dotazováni na každičkou podrobnost, všechny detaily zejména technického rázu – a nakonec náš způsob restaurování ocenili.

Máte pravdu, je nezvyklé, aby se do této sekce dostal film, který nemá ani světově známého režiséra, ani světové hvězdy, není nijak exotický a ještě je to sci-fi.

A konkurence je obrovská, bylo nabídnuto možná k tisícovce filmů. Takže je to opravdu úspěch, protože to, co projde touto sekcí, dostane mezinárodní punc perfektního restaurování, a my už máme nasmlouváno mnoho dalších festivalů, o film je celkově zájem.

Přinese vám takový úspěch třeba granty na další projekty?

To bohužel ne. My víme, že Evropská komise teď nedá až do roku 2020 na restaurování a digitalizaci ani euro. Musíme to tedy dělat z vlastních zdrojů, což bude obtížné, protože tento grant skončil a nemáme kde žádat o další.

Důležité je, že české filmy jsou zase trochu víc vidět, což přinese širší možnosti pro distribuci jak do kin, tak na DVD. V zahraničí od nás znají skoro výhradně filmy české nové vlny, a já, při vší úctě k ní, považuji za přínosné, když se ten obzor rozšíří a lidé uvidí, že česká kinematografie má i dobré žánrové filmy, že český film byl skvělý i v jiných obdobích a že dobré filmy točili i jiní autoři.

Jaký teď bude další osud Ikarie XB 1?

Na polovinu června je naplánována do pražského Světozoru česká premiéra a pak poběží normálně v kinech a na řadě evropských festivalů.

A jak bude v Národním filmovém archivu pokračovat restaurování?

Naším úkolem především je, aby výchozí filmové materiály zůstaly zachovány v co nejlepším stavu. To znamená negativy, dobové kopie a podobně, protože z toho budou vycházet i v budoucnu všichni, kdo budou chtít cokoli dělat. A to se děje. Dokončujeme nový depozitář, kde budou uloženy tak, aby přežily mnoho a mnoho generací.

Jsme samozřejmě rádi, když můžeme restaurovat skenováním negativů, tedy tak, jak jsme restaurovali i Ikarii XB 1. Jenže to stojí kolem miliónu korun. A k běžnému využití na festivalech, v distribuci, na DVD i online velmi dobře slouží i digitální přepis kvalitních kopií. Je nesrovnatelně levnější a máme na něj peníze ve vlastním rozpočtu.