Hlavní obsah

Beata Hlavenková: Ráda bych věřila, že jsou všichni lidé výjimeční a všem jde o dobro

Právo, Jaroslav Špulák

Pianistka, skladatelka a aranžérka Beata Hlavenková (38) vydala loni album Scintilla. Získala za ně nominaci na žánrovou Cenu Anděl v kategorii Jazz & blues, čímž navázala na úspěch ve stejné kategorii v roce 2014, kdy s albem Theodoros vyhrála. Letos na sošku anděla sice nedosáhla, nicméně zajímavost a hudební sílu nahrávky to nikterak nedevalvuje.

Foto: Lucie Levá

Beata Hlavenková se v budoucnu poprvé představí i jako zpěvačka.

Článek

Čím podle vás oslovila vaše muzika hudební odborníky, kteří v žánrových Cenách Anděl hlasují?

Největším oceněním by pro mě bylo, kdyby si mysleli, že dělám osobitou muziku. Hledám svou hudební cestu a postupem času, jak si ji takříkajíc vybrušuji, čím dál tím víc si za ní stojím. Albem Theodoros jsem si nastavila směr, který mně nejvíc vyhovuje. Ve skladbách jsou slyšet vlivy hudby, jež mě inspirovala od dětství či později během studií.

Jaká hudba to byla?

Klasika, pop, jazz, do kterého jsem byla řadu let hodně ponořená. Velmi mě také ovlivnila spolupráce s Lenkou Dusilovou, ať už v Eternal Seekers, nebo Baromantice. Myslím si, že to všechno jsem vstřebala, a na tom základě si vytvářím něco, co je mi vlastní. Album Scintilla je pokračování realizace toho záměru.

Podstatné také je, že spousta lidí, kteří jsou zařazováni do takzvané žánrové hudby, neskládá muziku takříkajíc na první dobrou. Neřeší, jestli se jejich písničky budou hrát v rádiu. Snaží se je vymyslet tak, aby se realizovali jako autoři i umělci. Teprve pak čekají, že si najdou publikum. To je i můj případ.

Foto: Lucie Levá

Jaké jsou vaše nároky na skladbu?

Asi nejvyšším parametrem je můj vlastní vkus. Je daný tím, co při poslechu různé hudby vstřebám a co zůstane ve mně. S mými žáky hudební díla analyzujeme, dáváme je do souvislostí, diskutujeme o nich. Nakonec jim ale stejně říkám, že posledním filtrem pro přijetí díla je vkus, který si člověk vybudoval na základě toho, co poslouchá a co ho oslovuje.

Pro mě osobně je důležitým atributem také kvalitní zvuk nahrávek, který sám o sobě je dlouhým kreativním procesem. Teprve pak lze dosáhnout toho, že mají hloubku a dynamiku.

Dnes je to ale trochu marný boj, ne? Žijeme v době, kdy většina lidí poslouchá muziku na internetu nebo v mp3 přehrávačích a při takovém poslechu se síla původního zvuku nahrávky ztrácí.

Přesto má smysl se o dobrou nahrávku vždy snažit. Kdybychom v jakémkoli umění měli vždy podléhat trendu a představě, že vzniká pro takzvané instantní použití, nemělo by smysl ho dělat. I proto jsem stále zastáncem toho, že zvuk u hudebních nahrávek hraje podstatnou roli.

Skladby na albu Scintilla jsou posluchačsky náročnější a vyžadují pozornost. Znamená to také, že je náročné a těžké je vytvořit?

Proces skládání je pro mě vzrušující a fascinující záležitost, při níž jsem do své práce naprosto ponořena. Je intimní, niterný a musím říct, že často velmi náročný. Základy skladeb někdy vzniknou velmi rychle, ale předchází jim dlouhý čas přemýšlení, přemítání, zjednodušeně příprav. Další částí procesu je úprava prvotních motivů, instrumentace či aranže. Některými jsem nadšena hned, u dalších je potřeba upravit a vyřešit, v jaké formě je ve skladbě použiju. To totiž spoluurčuje, jakou náladu bude ve své finální podobě skladba mít. A mým dalším zásadním hudebním filtrem je skvělý muzikant, kterého mám za muže, tedy Patrik Hlavenka alias Karpentski.

V případě desky Scintilla vše vyústilo v to, že jsem k nahrávání pozvala několik hostů, jejichž vztah k hudbě a skladby jsou mému hudebnímu světu blízké.

Jaký je koncept alba Scintilla?

Slovo scintilla znamená v latině jiskra. Našla jsem ho v knize amerického psychoterapeuta Thomase Moora, která se jmenuje Temné noci duše. Hovoří o tom, že nejhorší, co může člověk udělat, je spokojit se s průměrností. Moore tvrdí, že pokud člověk dělá věci nejlépe, jak dovede, je schopen zažehnout onu jiskru.

Na desce je devět skladeb, stejně jako písmen názvu. Každá pro mě osobně pojednává o něčem, co mi v životě tu jiskru dává.

Zabýváte se i tím, jak je to s průměrností v naší společnosti?

Hodně o tom přemýšlím i čtu. Ráda bych věřila, že jsou všichni lidé výjimeční a všem jde o dobro. Události posledních dní mi ale to přesvědčení zase trochu kazí. Vím, že jsem v tomhle směru lehce naivní.

Které události máte na mysli?

Nebudeme chodit kolem horké kaše. Poslední čtyři týdny žijeme tím, co se stalo po prohlášení Lenky Dusilové a skupiny Baromantika, ve které hraji, na vyhlášení Cen Anděl. Na Lenčinu hlavu se sneslo tolik zlých reakcí, že mě vyděsilo, s kým v téhle zemi žiju.

Některé reakce byly tak agresivní, ubohé a hnusné, že jsem se musela vnitřně zabývat tím, jestli za ně jejich autoři vůbec mohou.

Přineslo to podle vás i něco pozitivního?

Naše zpráva vyvolala i spoustu inteligentních diskusí a reakcí. Věřím, že to některé lidi může aktivovat v účasti ve volbách, různých iniciativách či uvědomění si, co vlastně chceme, v čem žijeme a třeba jak tomu našemu vnímání můžeme pomoct.

Tušila jste, že těch pár vět, které Lenka Dusilová na pódiu přečetla, může vyvolat tak hysterickou reakci?

Bavili jsme se o tom už týden před předáváním cen. Měli jsme koncert v pražském Paláci Akropolis a všichni v kapele jsme se shodli, že je potřeba něco říct, protože to, jakou politikou se prezentuje zejména náš prezident, je proti našemu přesvědčení.

Následně jsme řešili formu. Oslovili jsme Martina E. Kyšperského, jenž je autorem textu písničky, kterou jsme prezentovali, aby nám pomohl jasně formulovat naši nespokojenost.

Čekala jsem různé reakce. Nečekala jsem ale tolik zlých reakcí, a to ani s vědomím toho, že většina diskusí na internetu a sociálních sítích je negativní, protože do nich vstupují lidé, kteří jsou zbabělí a nejsou schopni říct někomu něco do očí. Myslím si, že naše společnost je dnes natolik polarizovaná, že tato slova z papírku jen tuto situaci potvrdila.

Může lidi spojit hudba?

V dnešní době, kdy se umělci vyjadřují k politickým věcem, protože si myslí, že by to dělat měli, to asi bude těžší.

Obecně ale platí, že muzika jako taková lidi spojuje. Přivádí nás na jiné myšlenky, necháváme se unášet její krásou, energií, necháváme se do ní vtáhnout, tudíž přestáváme řešit věci vnější.

Co připravujete dál?

K albu Scintilla chystám další koncerty v Norsku, které jsou podpořeny EHP a NF fondem, Unás vystupuju sólově s Theodoros, hraji s Baromantikou, učím, píšu hudbu třeba pro TVMiniUNi a podobně.

Už déle chystám projekt se dvěma slovenskými hudebníky pod názvem OOO. Natáčíme první skladby na album a v září budeme mít na Slovensku pár prvních koncertů. Je to vlastně poprvé, kdy se také více budu prezentovat jako zpěvačka.

Reklama

Výběr článků

Načítám