Pokusit se o portrét něčeho tak nezachytitelného je odvážný nápad. Proto není divu, že ve filmu dostávají slovo hlavně samotní tvůrci Divadla Sklep. Zvláště David Vávra a Milan Šteindler, kteří divadlo zakládali coby čtrnáctiletí spolužáci ve sklepě Vávrovy babičky. A při pohledu na omšelé stěny je s podivem, že se tam aktéři i s diváky vůbec vešli.

Pokusů o sklepáckou poetiku padne ve filmu hned několik: spolek pacientů, kteří jsou si vzájemně terapeuty, Vávrova teze, že věci přicházejí radostným očekáváním, či Skálovo tvrzení o totálním znechucení jakožto výchozím bodu ke sklepáckému chápaní světa, až po opájení se vlastní zhovadilostí.

Několikrát opakovaná věta o tom, že Sklep nebral totalitní režim na vědomí, je ale nadsázka, která neobstojí, protože sklepácký humor vycházel právě z umění ukázat normalizační skutečnost v její totální absurditě.

Spolek pacientů, kteří jsou si vzájemně terapeuty.

Před kamerou se vystřídá řada lidí, kteří Sklepem prošli, zůstali jím ovlivněni anebo věrní, ať už jsou to Tomáš Hanák, Ondřej Trojan, Václav Marhoul, Aleš Najbrt, František Skála, Eva Holubová, Jiří Macháček, Monika Načeva, Lenka Vychodilová a mnozí další. Připomene se řada zásadních i krizových momentů sklepáckého soužití, mimo jiné film Věry Chytilové Kopytem sem, kopytem tam, který málem způsobil definitivní rozvrat kvůli vyzrazení sklepácké poetiky.

O odbornější pohled na zkoumaný fenomén se pokouší teatrolog Jan Dvořák, filozof Erazim Kohák anebo klinický psycholog Radek Ptáček. A samozřejmě nechybí ani připomenutí dalších součástí Pražské pětky – pantomimického souboru Mimoza, recitační skupiny Vpřed, výtvarného divadla Kolotoč a baletní jednotky Křeč.

Padne řada překvapivých i očekávaných detailů z přípravy sklepáckých produkcí. Tajemství Divadla Sklep přesto zůstalo nevyzrazeno. A to je dobře, protože je lepší je objevovat přímo v hledišti.

I když film Olgy Dabrowské hodně napověděl. A také dobře.

Celkové hodnocení: 80 %