O té desce jste hovořila už před třemi lety.

To máte pravdu. Tenkrát jsem si řekla, že chci nahrát pomalé písničky, pocitové a emotivní. Rozhodla jsem se, že už nebudu v hudbě dělat žádnou kariéru a nikam se už nepoženu. Spojila jsem se se skladatelkou Michaelou Polákovou a řekly jsme si, že tomu dáme čas. Míša bydlí v Londýně, takže to probíhalo tak, že jednou za čas přiletěla, přivezla písničky a diskutovaly jsme o nich. Musím ale přiznat, že ke konci už to bylo nekonečně dlouhé. Kolem alba se motalo moc lidí a každý měl jiný názor. Termín vydání jsme třikrát posunuly.

Co jste si stanovily?

Naše představa byla, že hlavní bude hlas. Nebude jen jako doprovod hudby, bude dominantní. Také jsme se shodly, že půjdeme se zvukem do devadesátých let a všechny nástroje budou nahrané živě, i smyčcové kvarteto. Rozhodly jsme se natočit výpravné balady, ve kterých bude velký prostor pro text. A poslední můj požadavek byl, aby byly pěvecky náročné. Míša k tomu inklinovala také, takže jsme se shodly. Tehdy jsme si také myslely, i když se to zatím nepotvrdilo, že se do popové hudby vrací čas velkých skladatelů.

Proč?

Protože lidé mají už plné zuby rychle složených prvoplánových písniček s líbivými melodiemi. V devadesátých letech to takové nebylo, hudba byla složitější, více výpravná. Zajímavé bylo, že když jsme pak jely album dokončit do Londýna, aniž bychom cokoli někomu o svém názoru na hudbu prozradily, studiový inženýr John nám řekl, že zvuk v Londýně se vrací do devadesátých let a že hudba tak teď bude znít. Hovořil o tom, že zvuk bude špinavý, dynamický a basový, jako v devadesátkách. Potvrdil nám to, co jsme si myslely.

Na desce je jen jeden český text. Proč jste jich nezkusila napsat víc?

Míša kategoricky upřednostňovala angličtinu a já moc neodporovala. Takže jsem si nakonec prosadila jenom jeden. Vím, že lidé mají rádi, když zpívám česky. Mě to ale vždycky trochu znervózňovalo. Čeština není zpěvný jazyk a napsat dobrý text je těžké.

O čem texty jsou?

Většina je o odcházení a ukončování vztahů. Jsou to všechno mé osobní zkušenosti. Desku jsme začaly chystat na konci mého manželství a já tenkrát přesně věděla, o čem bude. Jeden text jsem psala ještě v době, kdy jsem byla vdaná, ale je už rovnou o tom, že to skončí. Na desce je také jeden politický text, který je o tom, co se dělo v Kyjevě na Majdanu. Je to celkově trochu neveselá deska.

Cítíte se tak dobře?

Ano. Vždycky jsem byla spíše emotivní, vážná a zahloubaná. Umění, ať už je to hudba, nebo psaní knih, dělám proto, abych se vypořádala s osobními problémy. Vždycky řeším něco, co mě trýzní, anebo co se stalo v poslední době.

Když jste spokojená, nepíšete?

Píšu pořád, ale vracím se k věcem, které byly. Nejsem ale zase schopná tvořit, když jsem v blbém psychickém stavu. Takže se dost ve svém životě vracím.

Budete skladby z alba prezentovat naživo?

Míša před několika týdny porodila, a tak křest alba chystáme až na září. Kytarista Nick McCabe, který hrál s The Verve a na albu s námi pracoval, chce v našem projektu určitě hrát. To je samo o sobě důvod vystupovat. Budeme jen muset vyřešit, kde budeme zkoušet. Nejspíš v Londýně. V kapele nás je devět, když počítám všechny hráče. Ale ne vždy budou všichni hrát. Bude to logisticky dost náročné.

Píšete nějakou knihu?

Teď ne. Práce na desce mě úplně vysála.