Vzpomínáte si, kdy jste se o smrti Černého dozvěděli?

Whisky: V ten den jsem letěl z Indie. Když jsem vystoupil z letadla, začaly mi na telefon přicházet esemesky s vyjádřením soustrasti. Vůbec jsem nevěděl, co se děje. A když jsem to pak zjistil, podlomila se mi kolena.

Korbel: S mou kapelou Personál jsme hráli 25. února v Praze a o den později v Brně. Ráno, před druhým koncertem, mi volala kamarádka, že Ďurko zemřel.

Byla to náhlá smrt?

Whisky: Ďuro měl problémy se střevy dlouhou dobu. Na jaře a na podzim se mu zhoršovaly, míval velké bolesti. Když ale střevo praskne, což se stalo, je to otázka života a smrti. Podle mě se mu stalo osudným i to, že byl na bolest zvyklý. Lékaři tvrdí, že když střevo praskne, bolest paradoxně na určitou dobu poleví. Myslím si, že proto zavolal záchranku pozdě.

Prý po sobě zanechal jména tři bubeníků, kteří by ho měli v kapele nahradit.

Whisky: Není to přesné. Nehovořil o tom, co by se s jeho postem v kapele mělo stát, kdyby zemřel. O smrti nebyla řeč. Jen když se mu občas nějaký bubeník z jiné kapely líbil, řekl, že kdyby už někdy nemohl hrát, měli bychom angažovat právě toho.

Korbel: Nebyl z těch, kteří by jiné bubeníky hodnotili. Tři si ale oblíbil, respektive jsme si zapamatovali, že nám o nich povídal.

Tuleň, který Černého nahradil, je jeden z nich?

Korbel: Ano. Další dva osobně neznám.

Whisky: Klíčové pro jeho angažování bylo, že se známe. Několik let u nás hrál, natáčel s námi album Trojka. A pro mě osobně byl jedinou adekvátní náhradou.

Přijal nabídku vrátit se do Slobodné Európy hned?

Whisky: Je to člověk, který se pohybuje v Bratislavě mezi muzikanty, takže jsem mu nejdřív zavolal s tím, jestli nezná bubeníka, který by s námi hrál. V té době byl ještě členem kapely Zóna A, takže jsem si netroufl rovnou ho lanařit. On se ale rozhodl, že půjde bubnovat k nám.

Uvažovali jste po smrti Černého i o jiné variantě, než že budete pokračovat?

Korbel: V prvních chvílích nás napadlo, že asi nebudeme nějaký čas hrát. Osobně jsem ale vlastně nemyslel na to, co bude dál. Ďurkova smrt mě zasáhla a byl jsem z ní nešťastný. Nakonec jsme se rozhodli, že jediné, co dává smysl, je pokračovat a nejbližší turné věnovat právě Ďurkovi.

Probíhající koncerty proto chápeme jako vzpomínku na našeho zesnulého kamaráda. Pouštíme při nich i krátký dokument.

Slobodná Európa je kapela, která toho hodně prožila. Které období bylo nejtěžší?

Korbel: Samozřejmě to aktuální, Ďurova smrt. Pro mě osobně to ale v kapele bylo těžké do roku 2008, kdy jsem začal abstinovat. V létě toho roku jsem odešel na protidrogové a protialkoholní léčení a od té doby jsem čistý. Teď už ani nekouřím. Můj život se radikálně změnil a víc mě baví. Měl jsem obrovské štěstí, i když nemůžu říct, že bych měl navždy vyhráno. Drogy a alkohol jsou silný démon. Navíc se říká, že narkoman přestane být narkomanem, až když umře. Mám to teď ale lehčí.

Whisky: Já si prošel podobnou cestou. Drog jsem se zbavil už před delším časem, kouřit jsem přestal před pěti lety a od Nového roku ani nepiju. A nemíním se k tomu vrátit.

Je to tak lepší pro skládání hudby a psaní textů?

Whisky: Určitě. Drogy ještě nikoho nenaučily hrát na kytaru a psát texty.

Korbel: Souhlasím, za střízliva se skládá lépe.